Nález 89/2012 SbNU, sv.65, K náhradě za nucené omezení vlastnického práva k pozemku, který je veřejným prostranstvímK požadavkům předvídatelnosti soudního rozhodování a právní jistoty Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 65, nález č. 89

I. ÚS 1607/11

K náhradě za nucené omezení vlastnického práva k pozemku, který je veřejným prostranstvím
K požadavkům předvídatelnosti soudního rozhodování a právní jistoty

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně v podstatě zaujal právní názor, že vlastníku pozemku, který je veřejným prostranstvím a k němuž jsou zákonem omezena práva vlastníka (povinnost vlastníka strpět užívání jeho pozemku obcí prostřednictvím jejích občanů), náhrada (z titulu bezdůvodného obohacení) za omezení tím vzniklá nenáleží.

Leč konstantní soudní judikatura zastává názor opačný. Ten byl vysloven v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 396/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 33 Odo 1046/2005, usnesení ze dne 26. 10. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3382/2010); lze odkázat i na rozhodnutí Ústavního soudu (usnesení ze dne 23. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 204/04, usnesení ze dne 14. 9. 2004 sp. zn. III. ÚS 338/04 či usnesení ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 731/10), která uvedený názor rovněž podporují.

Ostatně i odborná veřejnost dospěla k závěru o existenci ustálené judikatury, akceptující názor stěžovatelky, tedy názor opačný, než vyslovil odvolací soud (srov. např. Adamová, H. Bezdůvodné obohacení v užívacích vztazích založených normami veřejného práva. Právní fórum, 2011, č. 9, str. 427 a násl.; Bončková, H. Bezdůvodné obohacení v judikatuře Nejvyššího soudu - zpráva z VI. odborného symposia. Bulletin advokacie, 2011, č. 1, str. 16 a násl.).

Obecně totiž platí, že pokud se obecný soud bude chtít odchýlit od rozhodovací praxe, musí dostát požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty, tedy musí tento odchylný postup náležitě zdůvodnit; to se však v dané věci nestalo.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 25. dubna 2012 sp. zn. I. ÚS 1607/11 ve věci ústavní stížnosti L. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011 č. j. 16 Co 87/2009-61, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku (veřejného prostranství) bez právního důvodu, za účasti stěžovatelky a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a statutárního města Brna jako vedlejšího účastníka řízení.