Nález 3/2014 SbNU, sv.72, K rozhodování soudu o náhradě škody na zdravíK hodnocení důkazů v občanském soudním řízení Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 72, nález č. 3

III. ÚS 2253/13

K rozhodování soudu o náhradě škody na zdraví
K hodnocení důkazů v občanském soudním řízení

1. I sekundární účel operace je třeba z hlediska práva na zdraví a jeho ochranu presumovat jako ústavně žádoucí a odpovídající smyslu a účelu čl. 7 odst. 1 a čl. 31 věty první Listiny základních práv a svobod. Pokus o realizaci každého (byť „sebevíce“ sekundárního) účelu operace, každá část jakéhokoli úkonu zdravotní péče implikují potencialitu postupu lékaře, resp. zdravotnického zařízení v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Z povahy věci je proto třeba vždy zkoumat dodržení postupu lege artis z hlediska toho kterého účelu, toho kterého aspektu operace.

2. Legální teorie důkazní byla již v moderním státě s nezávislým soudnictvím před staletími opuštěna. Závěr, zda zdravotnické zařízení (ne)postupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, je závěrem právním, a tudíž stanovit, co je po právu, je v kompetenci nezávislého soudu. Znalecký posudek může být jen skutkovým podkladem (nejčastěji jedním z více podkladů) pro tento právní závěr o postupu (non) lege artis.

3. Protiprávní jednání se ve sféře práva na zdraví a jeho ochranu může ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod negativně projevit nejen ve zhoršení zdraví, nýbrž i tak, že u poškozeného nedojde ke zlepšení zdraví, ač se to dalo očekávat s ohledem na předpokládaný právně souladný postup škůdce (tedy vzhledem k pravidelnému běhu věcí). Skrze uplatnění nároku na náhradu újmy „pokračuje“ subjektivní právo (na zdraví) nebo právní statek či hodnota (zdraví), z jehož porušení škoda vzešla. Jde jen o pokračování v jiné podobě tak, aby jeho hodnotový obsah zůstal poškozenému co nejvíce zachován (právo na zdraví).

4. Ústavně konformní výklad (z hlediska základního práva na plnou náhradu veškeré utrpěné újmy na zdraví) § 444 odst. 1 občanského zákoníku (ve znění do 31. 12. 2013) tak vyžaduje, aby se pod termínem „škoda na zdraví“ rozumělo nejen zhoršení zdravotního stavu poškozeného, nýbrž i ztráta jeho očekávaného zlepšení způsobená vadami postupu poskytovatele zdravotní služby.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Vladimíra Kůrky - ze dne 9. ledna 2014 sp. zn. III. ÚS 2253/13 ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem, se sídlem Veselá 238/39, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 25 Cdo 1111/2013-208, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 44 Co 78/2012-176, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2011 č. j. 108 C 103/2009-131 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby, kterou se domáhala zaplacení částky 50 000 Kč z důvodu náhrady škody na zdraví, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení.