č. 78/1956 Sb. rozh. tr., Garance

Obvinený jako lesní brigádník u Lesního průmyslu v P, národního podniku, převzal od poštovní doručovatelky částku 3500 Kčs adresovanou podle poštovní poukázky jinému brigádníku bydlícímu v téže ubikaci jako obviněný. Obviněný přijatou částku adresátu neodevzdal, nýbrž ponechal si ji pro sebe a část z ní utratil.

Lidový soud v Bruntále uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Rozsudek ten se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem po šestiměsíční lhůtě uvedené v § 218 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon v § 2 odst. 3 tr. ř.

Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že obviněný měl být uznán vinným trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., neboť za peníze jím zpronevěřené ručí stát.

Stížnost pro porušení zákona je v podstatě důvodná.

Obviněný tvrdí, že byl správou podniku pověřen k převzetí peněz, ježto se dělníci vraceli z práce až pozdě večer, takže by jim je doručovatelka nemohla dodat.

Pravdivost tohoto tvrzení nebyla lidovým soudem přezkoušena.

Lidový soud měl se zabývat otázkou, zda v daném případě nešlo o rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák.

K tomuto účelu měl zjistit:

Zda nešlo o poštovní poukázku adresovanou do vlastních rukou adresátových, kdy náhradní doručení není možné (§ 50 odst. 2 poštovního řádu).

Nešlo-li o takovouto poukázku, byla poštovní doručovatelka oprávněna vyplatit poukazovanou částku podle § 45 odst. 14 poštovního řádu buď správě ubikací nebo tomu, koho tato správa přijímáním zásilek pověřila a poštovnímu úřadu písemně oznámila.

K tomu bylo třeba zjistit, zda doručovatelka v tomto případě byla oprávněna k náhradnímu doručení peněz do rukou obviněného, tedy zda obviněný byl skutečně pověřen správou závodu k přebírání poštovních zásilek a zdali to bylo…