č. 4042/2020 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: povinnost posoudit důvody udělení mezinárodní ochrany vůči třetí zemi i u občanů EU Garance
č. 4042/2020 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: povinnost posoudit důvody udělení mezinárodní ochrany vůči třetí zemi i u občanů EU
k § 10a odst. 1 písm. a) a § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 28. 11. 2019 (v textu jen „zákon o azylu“)
Řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany nelze podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zastavit pro nepřípustnost žádosti podle § 10a odst. 1 písm. a) téhož zákona, jestliže je žadatel občanem Evropské unie a současně státním příslušníkem třetí země, vůči které tvrdí důvody pro udělení mezinárodní ochrany, a jeho situace mu fakticky znemožňuje poskytnutí ochrany členským státem EU, jehož je občanem, například z důvodu držení ve vazbě v extradičním řízení. Správní orgán je v takovém případě povinen meritorně posoudit důvody udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k této třetí zemi.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2020, čj. 1 Azs 43/2020-24)
Prejudikatura: č. 3751/2018 Sb. NSS, č. 3999/2020 Sb. NSS; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016 Petruhhin (C-182/15).
Věc: M. G. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce, který je státním příslušníkem Chorvatské a rovněž Srbské republiky, podal dne 4. 11. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 zákona o azylu. Obával se ohrožení svého života při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v Srbsku, které požádalo Českou republiku o jeho vydání k výkonu tohoto trestu. Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) řízení o jeho žádosti zastavilo dne 28. 11. 2019 podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu její nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. a) téhož zákona. Dle tohoto ustanovení žádost není přípustná, pokud ji podal občan EU, který nesplňuje podmínky stanovené právem EU.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Soud upozornil na skutečnost, že správní orgán I. stupně v průběhu řízení zjistil, že žalobce je státním příslušníkem Chorvatska, a tudíž také občanem EU. Protokol č. 24 o poskytování azylu státním příslušníkům členských států EU (dále jen „Protokol č. 24“) ve svých ustanoveních a) až d) stanoví důvody, pro které členský stát nelze považovat za bezpečnou zemi původu, avšak ve vztahu k Chorvatsku žádný z těchto případů nenastal. Jsou proto naplněny podmínky pro postup dle § 25 písm. i) zákona o azylu, tedy pro zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žalobcovy žádosti podle § 10a odst. 1 písm. a) téhož zákona. Na věci nic nemění ani skutečnost, že žalobce má další občanství, ať již členské země EU či nikoli. Postačí totiž, že existuje alespoň jedna bezpečná země původu žadatele o mezinárodní ochranu.
Soud nepovažoval za důvodnou ani námitku žalobce stran nemožnosti dobrovolného návratu do Chorvatska jakožto bezpečné země původu. Žalobce upozornil na probíhající extradiční řízení podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“), po jehož ukončení bude předán srbským orgánům za účelem výkonu trestu…
