č. 38/1991 Sb. rozh., Garance
č. 38/1991 Sb. rozh.
Pro posouzení toho, zda pracující důchodce vykonává zaměstnání za podmínek, stanovených pro poskytování starobního důchodu v nezměněné výši 1, je rozhodující ta práce, která tvoří hlavní náplň pracovních úkolů pracovníka.
Pokud je pracujícímu důchodci poskytováno zaměstnavatelem pracovní volno k výkonu jiných úkonů, povinností a funkcí, je to možné za splnění zákonných předpokladů stanovených o překážkách v práci v pracovněprávních předpisech 2 pro všechny pracovníky v pracovním poměru.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSFR ze 7. 3. 1991, Czf 4/90)
Bývalý Úřad důchodového zabezpečení v Praze uložil rozhodnutími z 15. 9. 1988 navrhovateli K. H. i navrhujícímu strojírenskému podniku v B., aby společně a nerozdílně uhradili přeplatek, který vznikl na starobním důchodu vyplaceném navrhovateli K. H. za dobu od 1. 2. 1982 do 31. 12. 1983 v částce 78 887,- Kčs. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádělo, že šlo o poskytnutí důchodových dávek neprávem v důsledku neoznámení skutečnosti, že poživatel důchodu K. H. pracoval od 1. 2. 1982 do 31. 12. 1983 v zaměstnání neodpovídajícím ustanovení § 2 dříve platného nařízení federální vlády č. 135/1975 Sb.
V opravném prostředku podaném proti rozhodnutí bývalého Úřadu důchodového zabezpečení v Praze uváděl navrhovatel K. H., že v době od 1. 2. 1982 do 31. 12. 1983 pracoval jako dělník a prováděl úklid dvorů a přilehlých prostor, údržbu strojů a zařízení všeho druhu včetně docházkových hodin. Také navrhující strojírenský podnik v opravném prostředku proti rozhodnutí bývalého úřadu důchodového zabezpečení v Praze uváděl, že K. H. pracoval jako dělník - provozní zámečník, a to na údržbě a úklidu vnějších prostor, zeleně a smetníků; údržbářské práce a seřizování prováděl hlavně na technickém zařízení rozmnožovny (rozmnožovacích strojích, skládacích strojích, drátošičkách, řezačkách, děrovačkách, mechanických částkách polygrafických strojů OC apod.); prováděl také čištění a údržbu docházkových hodin, pracoval na stavebních úpravách pro nový počítač, jakož i na údržbářských a stavebně údržbových pracích na rekreačním a výchovném zařízení své zaměstnavatelské organizace; v tomto opravném prostředku navrhující podnik ještě dodával, že K. H. také prováděl veřejně prospěšnou práci, pro níž byl uvolňován (zejména přednášky příslušníka protifašistického odboje pro mládež na školách, ve výchovném zařízení podniku i v resortním středisku atd.).
Krajský soud v Brně usnesením z 2. 5. 1989 , čj. 9 C 225/88-20 a čj. 10 C 122/89-20, potvrdil rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 15. 9. 1988.
Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle výsledků provedeného dokazování bylo třeba vycházet z toho, že navrhovatel K. H, pracoval v době od 1. 2. 1982 do 31. 12. 1983 a od 1. 1. 1983 do 31. 12. 1983 u strojírenského podniku v B. na základě pracovních smluv znějících na pracovní činnost provozního zámečníka při údržbářských pracích podle popisu pracovní činnosti, že však tento popis neodpovídal druhu prací, které ve skutečnosti K. H. prováděl (úklid nádvoří, odstraňování namačkaných papírů z rozmnožovacích strojů, pochůzky do jiných organizaci, dále práce po dobu 14 dnů při stěhování počítače, několik měsíců při zařizování…
