Input:

č. 144/1953 Sb. rozh. obč., Garance

č. 144/1953 Sb. rozh. obč.
Úplatu příslušející členu JZD za práci pro družstvo lze zabavit jen s omezeními platícími pro exekuci na plat.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. února 1953, Cz 9/53.)
Vymáhající věřitel navrhl u soudu prvé stolice, aby mu byla k vydobytí peněžité pohledávky povolena proti dlužníku exekuce zabavením pohledávky, kterou dlužník má za poddlužníkem jednotným zemědělským družstvem.
Lidový soud v Liberci exekuci povolil.
Poddlužník ve stížnosti proti tomuto usnesení uváděl, že dlužník nemá u něho na odměně za vykonané práce k dobru žádnou částku a že družstvo nemůže srážet nic ze záloh, které členové družstva nutně potřebují k doplnění denních potřeb.
Krajský soud v Liberci stížnosti poddlužníka nevyhověl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že poddlužník si může úspěšně stěžovat jen tehdy, kdyby zabavením pohledávky bylo zasaženo do jeho práv a že jeho tvrzení o neexistenci pohledávky není důvodem k zamítnutí návrhu na povolení exekuce.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že usnesením krajského sou.du byl poí rušen zákon.
Z odůvodnění:
Je správný názor krajského soudu, že poddlužník nemůže ve stížnosti proti povolení exekuce s úspěchem uplatňovat, že zabavená pohledávka neexistuje. O této námitce bylo by možno rozhodovat jen v řízení podle § 543 o. s. ř., v němž by vymáhající věřitel uplatňoval vlastním jménem vůči poddlužníku práva dlužníkova. Zákon neukládá exekučnímu soudu, aby při povolení exekuce zkoumal, zda skutečně existuje pohledávka, jejíž zabavení se navrhuje.
Naproti tomu musí však soud při povolení exekuce zkoumat, zda a do jaké míry je zabavení pohledávky přípustno (srov. §§ 530, 531 o. s. ř.). Rozhodný je důvod pohledávky, na niž se exekuce vede, uvedený podle § 432 o. s. ř. v návrhu na povolení exekuce. V daném případě označení důvodů pohledávky v návrhu chybělo.
Poddlužník namítal, že nelze činit srážky ze záloh, které u něho dlužník dostává, a že by upadla pracovní morálka, kdyby se z těchto záloh sráželo. Touto námitkou se však krajský soud vůbec nezabýval.
Poddlužníkovi nelze upřít právo, aby ve stížnosti, která mu podle § 539 o. s. ř. přísluší, uplatnil, že byl zkrácen ve svých právech, po př. že exekuce odporuje právním předpisům donucující povahy (srov. rozh. č. 135/1951 Sb. rozh. čs. soudů).
Odměna člena jednotného zemědělského družstva za jeho práci pro družstvo, t. j. odměna za odpracování pracovní jednotky, je úplatou za práci konanou pro tutéž právnickou osobu, člen družstva dostává tuto úplatu obvykle jednak ve formě záloh, jednak jako doplatek vyplývající z vyúčtování pěstitelského hospodářského období, zpravidla vyúčtování celoročního. Poněvadž člen pravidelně v družstvu zůstává, opakují se tato vyúčtování a jde tedy o opakující se úplatu za práci konanou pro tutéž osobu. Takovéto úplaty bez ohledu na jejich název a druh lze podle § 529 písm. a) o. s. ř. zabavit jen s omezeními platícími pro exekuci na plat.
Z usnesení lidového soudu nebylo možno zjistit, zda se nepovoluje exekuce na pohledávku, jejíž zabavení se připouští jen s omezeními, po př. není vůbec přípustné, protože usnesení nevyhovovalo ustanovení § 432 odst. 1 o. s. ř. a