č. 137/1953 Sb. rozh. obč., Garance

Výměrem Státního úřadu důchodového zabezpečení byla navrhovateli zastavena k 1. lednu 1952 další výplata invalidního důchodu « s odůvodněním, že navrhovatel již není invalidní podle § 63 zák. o národním pojištění.

Okresní soud civilní v Ostravě v řízení o opravném prostředku navrhovatele provedl důkaz znalcem lékařem, který po zjištění zdravotního stavu navrhovatelova vyslovil názor, že navrhovatel je schopen si vydělat v zaměstnání přiměřeném jeho dosavadnímu povolání více než polovinu svého průměrného ročního výdělku. Soud na podkladě znaleckého posudku dospěl k témuž závěru a vydal rozhodnutí, podle něhož opravnému prostředku navrhovatele vyhověno nebylo. Soud nevzal v úvahu vůbec předpisy vl. nař. č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění.

Krajský soud v Ostravě změnil k odvolání navrhovatele rozsudek soudu prvé stolice tak, že navrhovateli přiznal od 1. ledna 1952 invalidní důchod v zákonné výši. Tento rozsudek odůvodnil krajský soud tím, že otázku trvání nároku na invalidní důchod nutno posoudit ¹ podle § 2 vl. nař. č. 49/1951 Sb., jehož podmínky jsou u navrhovatele splněny. Poněvadž podle posudkového lékaře nenastala ve zdravotním stavu navrhovatele žádná změna, není splněna podmínka požadovaná uvedeným nařízením pro zánik invalidního důchodu, totiž zlepšení zdravotního stavu důchodce.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozsudky krajského soudu i okresního soudu byl porušen zákon.

Jde především o výklad vl. nař. č. 49/1951 Sb., jímž se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, zejména § 2 odst. 2 tohoto nařízení.

Jak je patrno z úvodních slov bylo toto nařízení vydáno na základě zmocnění daného vládě v § 42 odst. 1 zák. č. 241/1948 Sb., o pětiletém plánu, a souvislost tohoto nařízení se zákonem o pětiletém plánu je nad to patrna i z § 1 nařízení, v němž se mimo jiné praví, že úkolem tohoto nařízení je vytvořit příznivé podmínky pro získání důchodců do zaměstnání. Tento účel nařízení nutno mít na mysli při výkladu jednotlivých jeho ustanovení.

Otázku trvání nároku na důchod upravuje § 2 odst. 2 nařízení způsobem rozdílným od úpravy této věci zákonem o národním pojištění.

Ze srovnání § 91 odst. 2 zák. o nár. poj. s § 2 odst. 2 vl. nař. č. 49/1951 Sb. vyplývá, že toto vládní nařízení při úpravě trvání nároku na invalidní důchod nevychází z pojmu invalidity zahrnujícího v sobě obě složky (újmu hospodářskou a újmu fysiologickou – zdravotní). Skutečnost, že důchodce si vydělává v zaměstnání víc než polovinu průměrného ročního výdělku, nemá sama o sobě u pracujícího důchodce za následek zánik nároku na invalidní důchod, jak je tomu podle zákona o…