č. 13/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 13/1951 Sb. rozh. obč.
Při rozhodování o tom, kterému z rodičů odděleně žijících má dítě být svěřeno do výchovy, uváží soud také přání dítěte, zejména, je-li dítě již v takovém věku, že může samo posoudit, jaká úprava jeho poměrů je pro ně nejvýhodnější.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 28. dubna 1950, R XXV 326/50.)
Rodiče dvou nezletilých dětí nežili od září 1945 ve společné domácnosti. Otec se domáhal, aby mu byly děti dány do výchovy a výživy, avšak opatrovnický soud ponechal děti ve výchově a výživě matčině a uložil otci, aby platil 400 Kčs měsíčně na výživu každého dítěte. Dalším usnesením upravil opatrovnický soud styk otce s dětmi.
V roce 1950 podal otec dětí žalobu o rozvod a učinil u opatrovnického soudu návrh, aby mu byl mladší (121etý) syn dán do výchovy a výživy, kdežto starší (171etý) aby byl nadále ponechán u matky. Otec projevil ochotu platit na výživu staršího syna 600 Kčs měsíčně. Matka navrhla, aby obě děti byly ponechány v její výživě a výchově.
Okresní soud v Kolíně zamítl otcův návrh. Vyslechl mladšího syna, který uvedl, že k otci nechce, a že kdyby k němu musel, že by od něho utekl a vrátil se zpět, poněvadž se mu u matky dobře vede a matka se o něho dobře stará. V důvodech svého usnesení uvedl okresní soud mimo jiné: Oba nezletilí obývají se svou matkou domek o dvou místnostech. Jejich byt je vyhovující. Oba chlapci jsou dobře živeni. Mladší syn je žákem I. ročníku střední školy, starší se učí druhý rok u firmy Tesla, národního podniku v Kolíně, kam denně dojíždí a kde se i stravuje v závodní kuchyni. Oba chlapci mají v okolí dobrou pověst. Matka je zaměstnána v továrně s měsíčním…
