č. 102/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 102/1951 Sb. rozh. obč.
Při zjišťování výše platu státního zaměstnance pro výměru jeho vyživovací povinnosti k dítěti se nepřihlíží k přídavku na děti podle § 15 zák. č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců. Tento přídavek se však při výměře úhrady osobních potřeb dítěte pokládá za příjem z vlastního jmění dítěte.
(Rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích z 21. září 1950, R VI 134/50.)
Dítě se domáhalo zvýšení úhrady osobních potřeb proti otci a tvrdilo, že se při dřívější úpravě této úhrady nepřihlédlo k tomu, že otec (státní zaměstnanec) má nárok na výchovné. Je sice pravda, že otec toto výchovné nepobírá, avšak to je prý jen jeho vinou, poněvadž bezdůvodně odmítl nárok na výchovné uplatnit.
Okresní soud v Písku vyhověl návrhu dítěte a zvýšil jeho nárok na úhradu osobních potřeb.
Krajský soud změnil k rekursu otcovu usnesení okresního soudu tak, že návrh na zvýšení úhrady osobních potřeb dítěte zamítl.
Z důvodů:
Prvý soud vycházel z názoru, že při výměře úhrady osobních potřeb pro děti státních zaměstnanců je třeba přihlédnout i k výchovnému jako součásti platu státního zaměstnance, a to i tehdy, když zaměstnanec nárok na výchovné neuplatní a tak se této části svého příjmu vlastní nečinností zbaví.
Od 1. dubna 1950 se však právní stav v této otázce podstatně změnil. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, přísluší zaměstnancům přídavek na děti, a to ve výši a za podmínek stanovených předpisy platnými pro ostatní pracující. Podrobnosti určují platové řády. Podle § 21 vl. nař. č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance, platí pro přídavek na děti obdobně ustanovení §§ 3, 4, 7 a 8, § 17 odst. 1 a 2 a § 19 odst. 1 a 3 zák. č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích, ve znění předpisů jej…
