Input:

č. 97/1953 Sb. rozh. obč., Garance

č. 97/1953 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 67 zákona o národním pojištění.
Pro nárok jednostranne osiřelého dítěte pojištěnce (důchodce) na sirotčí důchod je nerozhodne, zda zemřelý otec dítěte byl manželem matky dítěte či nikoliv. Takové dítě nemá nárok na sirotčí důchod jen tehdy, jestliže o ně pečuje jeho matka, která má po zemřelém otci dítěte nárok lna důchod vdovský (§ 65) nebo na důchod družky (§ 66) a pobírá na dítě výchovné podle § 68 zákona o národním pojištění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 17. dubna 1953, Cz 28/53.)
Nositel pojištění zamítl žádost nezletilého navrhovatele o přiznání sirotčího důchodu. Navrhovatel, mladší 16 let, je dítětem matky, která nebyla provdána za otce dítěte. Otec, který zemřel v červenci r. 1950, uznal před soudem otcovství k navrhovateli a platil mu na výživném 400 Kčs měsíčně. Matka je zaměstnána jako pomocnice v kuchyni, její výdělek činil v prosinci 1951 1565 Kčs a za práci přes čas 1014 KČs, v lednu 1952 vydělala 1600 Kčs a na přesčasových hodinách 2000 Kčs a pobírá na navrhovatele rodinný přídavek. Navrhovatel je ve výživě a výchově u třetí osoby, která jej opatřuje z rodinného přídavku.
Okresní soud civilní v Ostravě návrh na přiznání sirotčího důchodu zamítl. Učinil tak proto, že matka má na dítě rodinný přídavek, že je sama zaměstnána a má povinnost se o dítě starat. Nárok na sirotčí důchod by měl navrhovatel jen tehdy, kdyby tu nebyla matka.
Krajský soud v Ostravě navrhovateli nárok na sirotčí důchod přiznal. V odůvodnění uvedl, že zákon o národním pojištění přiznává v § 67 nárok na sirotčí důchod dítěti jednostranně osiřelému tehdy, jestliže o ně nepečuje pozůstalá vdova nebo družka; to proto, že vdova nebo družka mají nárok na důchod a na výchovné. V daném případě nebyla však matka provdána za otce dítěte, takže není vdovou po něm a nebyla ani jeho družkou. Nemá tedy nárok na vdovský důchod ani nárok na zvýšení o výchovné. Proto nezletilému navrhovateli nárok na sirotčí důchod přísluší.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu v Ostravě, jakož i rozsudkem okresního soudu civilního tamtéž byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Stížnost předně vytýká, že právní názor krajského soudu odporuje duchu § 67 zák. o nár. poj. o sirotčím důchodu se zřetelem k zákonu o právu rodinném. Dovozuje, že nelze více činit rozdílu mezi dítětem manželským a nemanželským, že ustanovení § 67 odst. 1 zák. o nár. poj. je nutno vykládat tak, že poloosiřelé děti se smrtí živitele musí octnout ve stavu, v jakém jsou děti úplně osiřelé. Dovozuje dále ze znění § 67 odst. 2 cit. zák., že také zemřel-li otec dítěte, který nebyl manželem jeho matky, je dán nárok na sirotčí důchod jen tehdy, stane-li se dítě dítětem úplně osiřelým, t. j. jestliže v okamžiku smrti otce není na živu ani matka dítěte. Zije-li matka, nemá dítě na důchod nárok, protože se o ně podle zákona musí starat matka sama. To plyne z ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zák. o nár. poj., které nutno vykládat ve spojitosti.
Zákon o národním pojištění upravil nárok na důchod sirotčí v § 67, kde se v prvém odstavci praví: „Nárok na sirotčí důchod má oboustranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo). Nárok na