č. 97/1953 Sb. rozh. obč., Garance

Nositel pojištění zamítl žádost nezletilého navrhovatele o přiznání sirotčího důchodu. Navrhovatel, mladší 16 let, je dítětem matky, která nebyla provdána za otce dítěte. Otec, který zemřel v červenci r. 1950, uznal před soudem otcovství k navrhovateli a platil mu na výživném 400 Kčs měsíčně. Matka je zaměstnána jako pomocnice v kuchyni, její výdělek činil v prosinci 1951 1565 Kčs a za práci přes čas 1014 KČs, v lednu 1952 vydělala 1600 Kčs a na přesčasových hodinách 2000 Kčs a pobírá na navrhovatele rodinný přídavek. Navrhovatel je ve výživě a výchově u třetí osoby, která jej opatřuje z rodinného přídavku.

Okresní soud civilní v Ostravě návrh na přiznání sirotčího důchodu zamítl. Učinil tak proto, že matka má na dítě rodinný přídavek, že je sama zaměstnána a má povinnost se o dítě starat. Nárok na sirotčí důchod by měl navrhovatel jen tehdy, kdyby tu nebyla matka.

Krajský soud v Ostravě navrhovateli nárok na sirotčí důchod přiznal. V odůvodnění uvedl, že zákon o národním pojištění přiznává v § 67 nárok na sirotčí důchod dítěti jednostranně osiřelému tehdy, jestliže o ně nepečuje pozůstalá vdova nebo družka; to proto, že vdova nebo družka mají nárok na důchod a na výchovné. V daném případě nebyla však matka provdána za otce dítěte, takže není vdovou po něm a nebyla ani jeho družkou. Nemá tedy nárok na vdovský důchod ani nárok na zvýšení o výchovné. Proto nezletilému navrhovateli nárok na sirotčí důchod přísluší.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu v Ostravě, jakož i rozsudkem okresního soudu civilního tamtéž byl porušen zákon.

Stížnost předně vytýká, že právní názor krajského soudu odporuje duchu § 67 zák. o nár. poj. o sirotčím důchodu se zřetelem k zákonu o právu rodinném. Dovozuje, že nelze více činit rozdílu mezi dítětem manželským a nemanželským, že ustanovení § 67 odst. 1 zák. o nár. poj. je nutno vykládat tak, že poloosiřelé děti se smrtí živitele musí octnout ve stavu, v jakém jsou děti úplně osiřelé. Dovozuje dále ze znění § 67 odst. 2 cit. zák., že také zemřel-li otec dítěte, který nebyl manželem jeho matky, je dán nárok na sirotčí důchod jen tehdy, stane-li se dítě dítětem úplně osiřelým, t. j. jestliže v okamžiku smrti otce není na živu ani matka dítěte. Zije-li matka, nemá dítě na důchod nárok, protože se o ně podle zákona musí starat matka sama. To plyne z ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zák. o nár. poj., které nutno vykládat ve spojitosti.

Zákon o národním pojištění upravil nárok na důchod sirotčí v § 67, kde se v prvém odstavci praví: „Nárok na sirotčí důchod má oboustranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo). Nárok na…