č. 94/1952 Sb. rozh. tr., Garance
č. 94/1952 Sb. rozh. tr.
K vymáhání pohledávky za obhajobu a k podání stížnosti do rozhodnutí o výši odměny je legitimována advokátní poradna, nikoli sám advokát.
Studium spisů a informace s obviněným jsou vedlejšími úkony obhájce, které tvoří součást hlavního úkonu (obhajoby při hlavním líčení). Odměna za ně je zahrnuta v odměně za hlavní úkon (§ 2 odst. 1 advokátního tarifu, č. 115/1951 Sb.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. června 1952.)
Státní soud usnesením upravil odměnu a částku nutných vydání Dr N., advokáta a člena advokátní poradny, tak, že odměnu za obhajobu obviněného při hlavním líčení stanovil částkou Kčs 800, a výši nutných vydání částkou 8, Kčs.
Nejvyšší soud zamítl stížnosti advokátní poradny i advokáta Dr N. do tohoto usnesení.
Z důvodů:
Proti tomuto usnesení podali stížnost advokátní poradna i advokát Dr N., člen advokátní poradny. Ve stížnosti je namítáno, že obhájce obviněného před hlavním líčením prostudoval spisy u státního soudu, pořídil si výpisky potřebné pro obhajobu a pojednal s obviněným, takže šlo o další hlavní úkon obhajování do hlavního líčení, za který měla být přiznána další účtovaná odměna Kčs 800, podle advokátního tarifu ze dne 28. prosince 1951, č. 115 Sb., a sazebníku, který je jeho součástí.
Pokud jde o stížnost Dr N., není advokát oprávněn k podání stížnosti do rozhodnutí o výši odměny za obhajování. Podle ustanovení § 6 zák. č. 114/1951 Sb., o advokacii, odměna za úkony právní pomoci náleží advokátní poradně a nikoli advokátovi. Odměnou advokáta je jeho…
