Input:

č. 94/1952 Sb. rozh. obč., Garance

č. 94/1952 Sb. rozh. obč.
Nárok ústřední národní pojišťovny na náhradu škody až do výše dávek vyplacených pozůstalé vdově usmrceného pojištěnce (§ 110 zákona o národním pojištění) není dotčen tím, že pojišťovna v důsledku pojištěncovy smrti ušetří dávky, které vyplácela usmrcenému.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 3. dubna 1952, Cz 108/52.)
Důchodce pobírající úrazový a invalidní důchod byl těžce zraněn při srážce s motocyklem, který řídil žalovaný a zranění podlehl, ústřední národní pojišťovna vyměřila vdově vdovský důchod, který jí také vyplácí a domáhala se podle § 110 na žalovaném náhrady škody do výše vyplacených dávek.
Okresní soud v Prostějově žalobu zamítl. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že prý ústřední národní pojišťovna žádnou hmotnou škodu neutrpěla, ježto vdově vyplácí nižší důchod, než který před tím vyplácela jejímu manželi.
Krajský soud v Olomouci jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvé stolice podstatně z téhož důvodu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 110 odst. 1 zákona o nár. poj., nejde-li o případ § 111 nebo § 112 a má-li pojištěnec, rodinný příslušník nebo jeho pozůstalý nárok na náhradu škody z důvodu, pro nějž mu byly přiznány dávky, náleží nárok na tuto náhradu pojišťovně až do výše dávek. Plněni takové dávky se považuje za škodu, která byla pojišťovně bezprostředně způsobena.
Vedoucí zásadou tohoto ustanovení je, že nárok pojištěnce nebo pozůstalých po něm na náhradu škody z důvodu, pro který mu byla přiznána dávka