č. 94/1951 Sb. rozh. obč.
Jestliže věci zabavené dlužníkovi přešly do státního socialistického vlastnictví, je národní podnik, který je má v operativní správě, oprávněn k návrhu na zrušení exekuce. Exekuční soud si vyžádá, aby mohl rozhodnout o tomto návrhu, vyjádření příslušného dozorčího orgánu o tom, zda věci mohou být postiženy exekucí. Tímto rozhodnutím je soud vázán.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 28. března 1951, 34 Ok 83/51.)
V exekučním řízení byly zabaveny u dlužníka svršky. Podle pozdějšího rozhodnutí orgánu veřejné správy byly tyto svršky začleněny jako znárodněný majetek do majetkové podstaty národního podniku (nikoli průmyslového).
Národní podnik podal z tohoto důvodu návrh na zrušení exekuce.
Okresní soud civilní v Praze odmítl návrh, protože národní podnik není účastníkem řízení, nýbrž třetí osobou, která může uplatnit svůj nárok jen žalobou vylučovací, kterou podá proti vymáhajícímu věřiteli (§ 442 o. s. ř.).
Krajský soud zrušil k stížnosti národního podniku usnesení okresního soudu a uložil mu, aby o návrhu národního podniku jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Soud je povinen zrušit exekuci, vede-li se na věci, které jsou z exekuce vyňaty [§ 437 odst. 2, § 445 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Má-li soud zrušit exekuci z úřední povinnosti, je samozřejmé, že tak může učinit i z podnětu třetí osoby, která má na věci přímý právní zájem. Je proto mylný právní závěr prvého soudu, že stěžovatel, který není ani věřitelem ani dlužníkem, není oprávněn navrhnout zrušení exekuce na věci, které má v operativní správě.
Exekuční soud je povinen se zabývat otázkou, zda jde o věci, které jsou z exekuce vyňaty anebo které pro svou zvláštní povahu nesmí být zcizeny ani v exekuční dražbě. Nezáleží tu ani na tom, kdy došlo k zabavení svršků v…
