č. 92/1953 Sb. rozh. tr., Garance
č. 92/1953 Sb. rozh. tr.
Přeměna trestu smrti v trest odnětí svobody podle § 29 odst. 2 tr. zák. nepřichází v úvahu, když zákon stanoví na trestný čin, jímž obviněný uznán vinným, kromě trestu smrti též trest odnětí svobody.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. června 1953.)
Krajský soud v Praze uznal obviněného vinným zločinem přípravy úkladů o republiku podie § 2 zák. č. 50/1923 Sb., pokusem zločinu zrady státního tajemství podle § 8 tr. zák. z r. 1852 a § 5 odst. 1 zák. č. 50/1923 Sb. a pokusem vraždy podle §§ 5, 216 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. z r. 1950 a odsoudil jej se zřetelem k ustanovení § 22 odst. 1 tr. zák., s použitím § 29 odst. 2 tr. zák. podle § 216 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu dvaceti roků a k příslušným trestům vedlejším.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání krajského prokurátora, zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu, a pokud jde o hlavní trest uložil obviněnému podle § 216 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k § 22 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na doživotí.
Z odůvodnění:
Nalézací soud vzhledem k souběhu tří trestných činů vyměřil obviněnému, přihlížeje k § 22 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest podle § 216 odst. 2 tr. zák., t. j. podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestný. Nejpřísněji trestným činem je v souzeném případě totiž pokus vraždy na dvou příslušnících SNB, tedy pokus vraždy na několika osobách. Nalézací soud, uváživ všechny okolnosti rozhodné pro výměru trestu, zejména osobní…
