č. 90/1949 Sb. rozh. tr., Garance
č. 90/1949 Sb. rozh. tr.
Účinkem čl. I, odst. 3 rozhodnutí presidenta republiky z 19. června 1948 (o amnestii) je, že obžalovaný, u něhož se mělo teprve po uplynutí zkušebné doby rozhodovat, zda se osvědčil či nikoliv, nabyl postavení odsouzeného, který se osvědčil, již dnem onoho rozhodnutí.
Od tohoto dne pak počíná běžet lhůta podle § 2, odst. 2 zák. č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 3. května 1949, Zm II 65/49.)
Krajský soud trestní v Brně odsoudil obžalovaného dne 1. prosince 1948 pro zločin pytláctví podle § 50, písm. a) zák. č. 225/1947 Sb. k trestu na svobodě nepřesahujícímu jeden rok a nepovolil mu přitom podle § 2 zák. č. 562/1919 Sb. podmíněný odklad výkonu trestu.
Nejvyšší soud zamítl stížnost obžalovaného, pokud směřovala proti výroku o nepodmíněném odsouzení.
Z důvodů:
Napadený rozsudek vylučuje podmíněný odklad výkonu trestu se zřetelem k zcela přesnému a závaznému předpisu § 2 zák. č. 562/1919 Sb., který se vymyká z mezí volného soudcovského uvažování. Stěžovatel nenapadá zjištění rozsudku, že byl v r. 1947 potrestán pro zločin podle § 99 tr. z. těžkým žalářem v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušebnou dobu tří roků, takže dosud neuplynula lhůta stanovená v § 2, odst. 2 zák. o podm. odsouzení. Zmateční stížnost pouze dovozuje, že obžalovanému měl být přiznán podmíněný odklad…
