č. 9/1975 Sb. rozh., Garance
č. 9/1975 Sb. rozh.
Dospěje-li soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí a věcech důchodových k závěru, že rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení nebyl důchod přiznán právem, i když se tak mělo stát z jiných důvodů, než které byly v přezkoumávaném rozhodnutí uplatněny, nemůže jen z toho důvodu rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení zrušit.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 31. 5. 1974, 6 Co 135/74)
Navrhovatelka je poživatelkou částečného invalidního důchodu od 28. 4. 1970. Žádost navrhovatelky o přiznání plného invalidního důchodu byla zamítnuta rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z toho důvodu, že invalidní důchod náleží podle zákona č. 101/1964 Sb. pracovníku, který byl zaměstnán pod obu potřebnou pro vznik nároku na důchod a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně invalidní. Tuto podmínku navrhovatelka nesplňuje, protože od skončení zaměstnání dnem 27. 4. 1970 do vzniku invalidity (do 1. 2. 1973) uplynula doba delší než dva roky. Podle posudku okresní posudkové komise sociálního zabezpečení v O. je totiž navrhovatelka plně invalidní od února 1973.
V opravném prostředku proti rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení se navrhovatelka domáhala přiznání invalidního důchodu z toho důvodu, že se stala plně invalidní již před únorem 1973.
Krajský soud v Ostravě po doplnění řízení posudkem krajské posudkové komise sociálního zabezpečení v O. uvedené rozhodnutí zrušil, když z posudku této komise zjistil, že navrhovatelka je i nadále jen částečně invalidní. Žádost navrhovatelky o plný invalidní důchod byla totiž zamítnuta vzhledem ke zjištěné invaliditě po uplynutí dvou let ode dne skončení zaměstnání, zatímco podle posudku krajské posudkové komise plná invalidita vůbec nevznikla.
… 