č. 87/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 87/1950 Sb. rozh. tr.
Veřejný žalobce, který se odvolal ve věci samé, má právo podat stížnost do usnesení o vazbě, jež bylo učiněno po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, i když nepodmíněně uložený trest není ještě vazbou odpykán.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 1949, Tz I 17/49.)
Okresní soud v Břeclavi vyhlásil odsuzující rozsudek a přesto, že nepodmíněně uložený trest nebyl započtenou vazbou odpykán, usnesl se na žádost obžalované, že bude propuštěna na svobodu, ježto tu již není důvodů pro vazbu.
Krajský soud v Brně odmítl stížnost veřejného žalobce jako nepřípustnou.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona, podané generálním prokurátorem, zrušil usnesení krajského soudu a nařídil mu, aby o stížnosti veřejného žalobce znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Rozsudkem okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. dubna 1949 byla obžalovaná uznána vinnou zločinem spoluviny na zločinu neoprávněného opuštění území republiky podle § 5 tr. z. a § 40 zák. č. 231/1948 Sb. a odsouzena za to podle § 40 posléze uvedeného zákona za použití § 54 tr. z. k nepodmíněnému trestu žaláře v trvání šesti měsíců; do trestu jí byla podle § 55a) tr. z. započtena zajišťovací a vyšetřovací vazba od 25. listopadu 1948 17 hod. do 8. dubna 1949 12 hodin.
Obžalovaná podala ihned po vyhlášení rozsudku odvolání z výroku o vině a trestu a navrhla, aby byla propuštěna z vyšetřovací vazby. Rovněž veřejný žalobce podal do rozsudku ihned odvolání pro výrok o trestu a navrhl, aby obžalovaná byla ponechána ve vazbě.
Usnesením ze dne 8. dubna 1949 nařídil okresní soud propustit obžalovanou z vyšetřovací vazby na svobodu s odůvodněním, že tu již nejsou vazební důvody podle § 175 č. 2 až 4 tr. ř.
Veřejný žalobce podal do tohoto usnesení po jeho vyhlášení ihned stížnost.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací však stížnost veřejného žalobce odmítl a to z toho důvodu, že si proti propuštění z vazby lze podle § 90 odst. 1 zák. č. 319/1948 Sb. stěžovat jen ve třech případech, totiž podal-li veřejný žalobce proti osvobozujícímu rozsudku ihned po jeho vyhlášení odvolání, dále když trest je odpykán započtením vazby nebo jiného trestu, a konečně byl-li trest podmíněně odložen. Poněvadž o žádný z těchto případů v této trestní věci nešlo, není podle názoru odvolacího soudu proti propuštění obžalované z vazby stížnost přípustná a proto odvolací soud odmítl stížnost veřejného žalobce, aniž se blíže zabýval jejími vývody.
Toto pravomocné usnesení odvolacího soudu je však nesprávné a byl jím porušen zákon.
Podle § 90 odst. 1 zák. č. 319/1948 Sb. má odvolání podané do rozsudku odkladný účinek; propuštění zproštěného obžalovaného z vazby se však odloží, podá-li veřejný…
