č. 86/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 86/1953 Sb. rozh. obč.
Při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků a záloh (§ 140 o. s. ř.) musí soud pečlivě zkoumat, zda si žadatel vzhledem k svému sociálnímu postavení zaslouží zvláštního ohledu a zda skutečně nemůže nést tyto náklady bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost.
Směrnice, vydané pro potřeby národního pojištění, nemohou být jediným podkladem pro zjištění skutečných výdělkových a majetkových možností žadatele.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. března 1953, Cz 59/53.)
V řízení o zjištění otcovství a určení výživného žádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků a záloh.
Okresní soud v Tišnově žádost žalovaného zamítl. Soud zjistil z potvrzení místního národního výboru, že žalovaný v hospodářství svých rodičů, které má 25 ha zemědělské půdy, koná veškeré obvyklé zemědělské práce a že kromě zaopatření nedostává žádný plat. Poněvadž na státních statcích dosáhl by pracovníky takové kvalifikace jako žalovaný platu aspoň 4500 Kčs měsíčně, možno na něm právem žádat, aby zaplatil soudní poplatky a zálohy.
Krajský soud v Brně přiznal žalovanému osvobození od záloh, nikoli ale od soudních poplatků. Krajský soud vycházel z toho, že žalovaný pracuje jako nezbytně nutná síla v zemědělství svých rodičů a že se tedy za základ jeho předpokládaného výdělku musí vzít mzda obvyklá v podobných poměrech, tedy asi kolem 2000 Kčs včetně zaopatření, jak to bylo oznámeno okresní národní pojišťovnou.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Při rozhodování o tom, zda je možno přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků a záloh podle § 140…
