č. 85/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 85/1957 Sb. rozh. tr.
Aby šlo o dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu, musí pachatel, který se o trestný čin pokusil, vědět, že čin může dokonat, avšak z vlastního dobrovolného rozhodnutí čin dokonat již nechce. Toto jeho rozhodnutí nesmí býti ovlivněno překážkami, které by mu bránily čin dokonat nebo dále pokračovat v původně zamýšleném útoku.
Skutečnost, že existuje překážka bránící dokonat čin, nevylučuje ještě sama o sobě dobrovolnost ve smyslu § 5 odst. 3 tr. zák., mohl-li pachatel tuto překážku bez větších obtíží překonat.
Jestliže pachatel v úmyslu spáchat jiný trestný čin, nenaplní všechny jeho znaky, avšak dokoná znaky trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. obsažené v znacích jiného trestného činu, dopustí se pokusu tohoto jiného trestného činu, pokud není trestný čin omezování osobní svobody přísněji trestný. Nejde tu tedy o souběh trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a pokus dalšího trestného činu.
Těžší následek podle § 229 odst. 3 tr. zák., jímž je těžká újma na zdraví nebo smrt, způsobený trestným činem omezování osobní svobody podle § 229 odst. 1 tr. zák., přichází v úvahu tenkrát, byl-li způsoben jen z nedbalosti.
K poměru trestného činu omezování osobní svobody podie § 229 tr. zák. a trestných činů znásilnění podle § 238 tr. zák., pokusu znásilnění podie § 5 odst. 1, § 238 tr. zák., (úmyslného) ublížení na zdraví, při němž byla napadenému způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt podle § 219 odst. 1, 3 nebo 4, § 220 odst. 1, 2 anebo trestného činu vraždy podle § 216 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. července 1957, 1 Tz 117/57.)
Obžalovaný v úmyslu donutit k souloži dívku P, která šla kolem něho po silnici, udeřil tuto ze zadu do hlavy a povalil ji do příkopu. P se obžalovanému bránila a volala o pomoc. Na to obžalovaný v dalších útocích vůči dívce přestal, pomohl jí vstát, žádal ji, aby nikomu neříkala, že ji napadl, a doprovodil ji na silnici. Napadená jednáním obžalovaného utrpěla na hlavě tržnou ránu v délce 2 cm, otřes mozku s dalšími neurotickými potížemi, následkem čehož byla po dobu dvou měsíců neschopná práce a po další dva měsíce byla schopna konat práce jen méně kvalifikované.
Lidový soud v Moravských Budějovicích uznal obžalovaného vinným trestným činem pokusu znásilnění podle § 5 odst. 1, § 238 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil jej za to k trestu odnětí svobody na tři roky a ke ztrátě čestných práv občanských. Zvláště přitěžující okolnost podle § 238 odst. 2 písm. b) tr. zák. spatřoval lidový soud v tom, že obžalovaný násilí na P provedl způsobem zvláště surovým a hrubým. \
Krajský soud v Jihlavě k odvolání, které podal pouze obžalovaný, zrušil rozsudek lidového soudu a uznal obžalovaného vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 229 odst. 1, 3 tr. zák. a odsoudil jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců. Pokud jde o pokus znásilnění, dospěl krajský soud k závěru, že obžalovaný dobrovolně upustil od dokonání trestného činu znásilnění.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu…
