Input:

č. 82/1952 Sb. rozh. obč., Garance

č. 82/1952 Sb. rozh. obč.
Při výpočtu průměrného ročního výdělku za posledních 10 kalendářních let neplatí omezení § 71 odst. 5 věty druhé zákona o národním pojištění. Proto se přihlíží k ročnímu průměru vyměřovacích základů i za kalendářní roky před rokem 1946.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. února 1952, Cz 11/52.)
Navrhovatel, jemuž ústřední národní pojišťovna přiznala invalidní důchod v částce 9600 Kčs ročně, napadl výměr opravným prostředkem pokud šlo o výši přiznané dávky a domáhal se jejího zvýšení.
Okresní soud v Olomouci návrh na zvýšení důchodu zamítl.
Krajský soud v Olomouci nevyhověl odvolání navrhovatele. Podle skutkového základu, z něhož vycházely oba soudy, činil výdělek docílený navrhovatelem v letech 1946–1949 celkem 32.253.10 Kčs, takže průměrný roční výdělek, stanovený podle § 71 odst. 5 zákona o národním pojištění, odpovídal částce 8200 Kčs. Poněvadž takto zjištěný průměrný roční výdělek navrhovatele nedosáhl ani nejnižší hranice stanovené pro invalidní důchod podle § 71 odst. 8 zákona, t. j. částky 9600 Kčs, uznaly soudy, že výpočet dávky odpůrkyní v uvedené výši je správný. Při stanovení průměrného ročního výdělku shodly se oba soudy v názoru, že podle ustanovení § 71 odst. 5 zák. o nár. poj. přicházejí pro jeho výpočet v úvahu v každém případě jen vyměřovací základy za dobu počínajíc 1. lednem 1946 a že k době před tímto dnem nelze přihlížet. Považovaly proto skutečnost, že navrhovatel byl pojištěn též v letech 1927–1945, kdy získal 3537 příspěvkových dnů, pro jeho nárok za nerozhodnou.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Paragraf 71 odst. 5 zák. o nár. poj. ustanovuje v prvních dvou větách o průměrném výdělku, že se jím rozumí roční průměr vyměřovacích základů za posledních pět kalendářních let před nápadem dávky, po případě za menší počet let, netrvalo-li pojištění tak dlouho. Kalendářní rok prvního vstupu do pojištění a kalendářní roky před rokem 1946 se nepočítají. Ve čtvrté větě tohoto odstavce stanoví dále, že v případě, že roční průměr zvyšovacích základů za posledních deset kalendářních let, po případě za menší počet let, netrvalo-li pojištění tak dlouho, je větší než průměr za posledních pět let, rozumí se průměrným ročním výdělkem roční průměr za tuto delší dobu.
Není pochyby, že podle tohoto ustanovení se nepočítají do pojištění kalendářní roky před rokem 1946 při výpočtu průměrného ročního výdělku z průměru vyměřovacích základů za posledních pět let před nápadem dávky, po případě za kratší dobu, netrvalo-li pojištění tak dlouho. Ze slovního znění a větné souvislosti tohoto zákonného předpisu však neplyne, že toto omezení platí také pro případy, kdy průměrným ročním výdělkem je rozumět průměr zvyšovacích základů za posledních deset let po případě menší počet let, po které pojištění trvalo. Ustanovení o tomto omezení navazuje jenom a to bezprostředně na prvý případ