Input:

č. 8/1953 Sb. rozh. obč., Garance

č. 8/1953 Sb. rozh. obč.
Byl-li občanskoprávní nárok přiznán pravomocným rozhodnutím trestního soudu (§ 164 tr. ř.), brání opětnému projednávání nároku v řízení občanskoprávním překážka § 57 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V rozhodnutí trestního soudu nemůže být určena lhůta ke splnění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. září 1952, Cz 485/52.)
Podle tvrzení žaloby byl žalovaný zaměstnán od 26. června 1950 do 4. listopadu téhož roku jako vedoucí prodejny žalujícího družstva. V této své funkci způsobil jednak nedbalým vedením, jednak zpronevěrou, manko na zboží a v penězích v celkové výši 118.083.60 Kčs.
Okresní soud v Litoměřicích, který o žalobě jednal, zjistil z trestních spisů, že žalovaný byl pravomocně odsouzen pro trestný čin rozkrádání a poškozování majetku lidového družstva podle § 245 odst. 1 tr. z., spáchaný ke škodě žalující strany, a byl mu uložen trest odnětí svobody na jeden rok. Podle § 164 tr. ř. byl současně uznán povinným nahradit žalující straně škodu v částce 118.083.60 Kčs. Z tohoto zjištění okresní soud vyvodil, že škoda způsobená žalovaným žalující straně byla již v požadované výši zjištěna v trestním řízení, takže soud je podle § 92 o. s. ř. vázán odsuzujícím rozsudkem trestního soudu i pokud jde o tuto škodu. Poněvadž však v trestním rozsudku nebyla stanovena lhůta, kdy má žalovaný škodu nahradit a nebyly také určeny úroky, není podle názoru okresního soudu toto rozhodnutí trestního soudu, pokud jde o nároky občanskoprávní, exekučním titulem. Proto soud rozhodl o nároku znovu a uznal žalovaného povinným zaplatit žalující straně částku 118.083.60 Kčs s 5% úroky od 8. ledna 1950 do 31. prosince 1950 as 2 a úroky od 1. ledna 1951 do zaplacení, jakož i náklady řízení, vše do 15 dnů pod