R 73/1951 (tr.); Garance
č. 73/1951 Sb. rozh. tr.
Pod pojem „těžká újma na zdraví“ podle § 75 odst. 13 tr. zák. spadají i zranění, která neohrožují významným způsobem život poškozeného, pokud jinak vyhovují podmínkám v tomto ustanovení uvedeným.
Použití nového práva (§ 12 odst. 1 tr. zák.) je tehdy pro obviněného příznivější, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek obviněnému příznivější než právo dřívější.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. května 1951, Tz I 9/51.)
Okresní soud trestní v Praze uznal obviněného vedoucího kuchyně před 1. srpnem 1950 vinným přečinem proti bezpečnosti těla podle §§ 335, 337 tr. zák. 1852. Tento trestný čin spáchal obviněný tím, že v podnapilém stavu a tedy za okolností zvláště nebezpečných řídil své osobní auto tak neopatrně, že zavinil srážku, při níž byly tři osoby zraněny. Jedna z nich utrpěla zranění čéšky v koleně a měla proto nohu 6 týdnů v sádře (těžké poškození na těle), druhé dvě osoby utrpěly menší zranění. Okresní soud uložil obviněnému přísný nepodmínečný trest odnětí svobody.
Krajský soud v Praze vyhověl po 1. srpnu 1950 odvolání obviněného a „s přihlédnutím k § 12 tr. zák.“ snížil mu trest, protože v uvedeném zranění nespatřoval těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 75 odst. 13 tr. zák. Odvolání okresního prokurátora odkázal na toto rozhodnutí.
Z důvodů:
Okresní soud právem dospěl k přesvědčení, že došlo k těžkému poškození na těle, když poškozený měl natrženou čéšku v koleně a poraněná noha byla 6 týdnů v sádře, takže nezpůsobilost k povolání trvala alespoň po dobu uvedenou v § 152 tr. zák. 1852. Právem proto použil také trestní sazby uvedené v první větě § 337 tr. zák. 1852.
Avšak odvolací soud, který o věci rozhoduje po účinnosti nového trestního zákona, musel s hlediska § 12 tr. zák. zkoumat, zda trest obviněnému vyměřený odpovídá též novým ustanovením. Pro srovnání §§ 335, 337 tr. zák. 1852 přicházejí v úvahu ustanovení §§ 221, 222 tr. zák. Pojem těžké újmy na zdraví je popsán v § 75 odst. 13 tr. zák. taxativním výpočtem jednotlivých případů. V souzené věci nutno podle názoru odvolacího soudu vycházet z ustanovení § 75 odst. 13 písm. b) tr. zák. (ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti), po příp. z ustanovení § 75 odst. 13 písm. i) tr. zák. (delší dobu trvající porucha zdraví). Případ ztráty nebo podstatného snížení pracovní způsobilosti podle zjištění okresního soudu nenastal, neboť nešlo o její absolutní ztrátu, ani trvalé její snížení, jak je má na mysli uvedené zákonné ustanovení. Delší dobu trvající porucha zdraví není ovšem sama o sobě totožná s pojmem ztráty nebo snížení pracovní způsobilosti po určitou dobu, pokud zde nejsou další podmínky, které přímo poukazují na poruchu zdraví, která musela trvat delší dobu a být poškozeným zvlášť jako taková pociťována, že by tyto podmínky byly dány v souzené věci, nebylo zjištěno a poškozený sám neuvedl žádné skutečnosti, které by opravňovaly názor, že jeho zranění dosáhlo intensity uvedené v § 75 odst. 13 písm. i) tr. zák.
Tomu ostatně nasvědčuje i znění § 222 tr. zák., které pro výměru trestu staví vedle sebe jak těžkou újmu na zdraví, tak i smrt, takže zřejmě má na mysli jen takovou újmu na zdraví, která významným způsobem ohrozila život…
