Input:

R 65/1952 (tr.); Garance

č. 65/1952 Sb. rozh. tr.
Trestného činu přijímání úplatku podie § 181 odst. L. 2 tr. zák. se může dopustit i ten, kdo není veřejným činitelem. Dopustí-li se tohoto činu veřejný činitel, podléhá přísnější trestní sazbě podle § 181 odst. 3 tr. zák.
Po subjektivní stránce stačí, jestliže si pachatel uvědomil nebo mohl uvědomit, že majetkový nebo jiný prospěch mu byl poskytnut nebo slíben v souvislosti s rozhodováním ve věcech obecného zájmu nebo s výkonem takového rozhodnutí, a že s tím souhlasil.
(Rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích z 1. listopadu 1951, 3 Tk 206/51.)
Obviněný jako vedoucí prodejny národního podniku Nový byt přijal v r. 1950, v době, kdy nábytek byl především prodáván přednostním uchazečům, v několika případech peněžité i věcné dary (na př. 1000 Kčs, krůtu a j.) od zákazníků, kterým prodal nábytek, ačkoliv nebyli přednostními uchazeči. V téže době nebyli – jak bylo zjištěno v několika případech – uspokojeni přednostní uchazeči. Obviněný byl pro tuto činnost žalován pro trestný čin přijímání úplatku, podle § 181 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný tím, že v souvislosti s rozhodováním ve věcech obecného zájmu jako veřejný činitel přijal ve zjištěných případech úplatky.
Okresní soud v Milevsku obviněného žaloby zprostil. Vyslovil sice (neprávem), že obviněný byl ve své funkci vedoucího prodejny rozhodujícím zaměstnancem národního podniku a že proto byl veřejným činitelem ve smyslu § 75 odst. 10 tr. zák., avšak neuznal na žalovaný trestný čin. protože podle jeho názoru obviněný mohl výše zmíněné dary považovat za pouhé projevy spokojenosti svých zákazníků s dodávkou nábytku, aniž by v nich spatřoval něco závadného.
Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora potud, že uznal obviněného vinným trestným činem přijímáni úplatku podle § 181 tr. zák., nikoli však též podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení.
Z důvodů:
Okresní soud pochybil především tím, že obviněného pokládal za veřejného činitele, čímž zároveň vyslovil, že činnost obviněného jako vedoucího prodejny národního podniku vůbec, resp. obstarávání distribuce nábytku s patřičným ohledem na přednostní uchazeče v prodejně národního podniku je vždy obstaráváním veřejných věcí ve smyslu § 75 odst. 10 tr. zák., neboť v souzené věci nešlo o obstarávání veřejných věcí, ale o rozhodování ve věcech obecného zájmu ve smyslu § 181 tr. zák.
Pojem „veřejných věcí“, rozhodný pro posuzování někoho jako veřejného činitele, je užší než pojem „věcí obecného zájmu“, jak o něm mluví na př. § 181 tr. zák., a ze srovnání činnosti a pravomoci vedoucího prodejny národního podniku s příklady, které jsou uvedeny v § 75 odst. 10 tr. zák. ke konkrétnějšímu vymezení pojmu veřejného činitele, plyne, že činnost vedoucího prodejny v distribučním aparáte se nedotýká do té míry zájmů společnosti jako činnost ostatních v § 75 odst. 10 tr. zák. příkladmo uvedených činitelů. Vedoucího prodejny, vzhledem k