64/1956 Sb., Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), platné do 31.12.1961 Archiv

(1)  Účelem tohoto zákona je upravit řízení o trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

(2)  Všechny orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat co nejrychleji, s plným šetřením ústavně zaručených občanských svobod a tak, aby projednávání působilo výchovně na osobu, proti které se trestní řízení vede, a vychovávalo občany k ostražitosti vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí, jakož i k plnění občanských povinností.

(3)  Pomáhat k dosažení tohoto účelu je právem a podle ustanovení tohoto zákona též povinností každého občana.

(1)  Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, pokud se o nich dozví; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.

(2)  Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem.

(3)  Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.

(4)  Soudy v trestním řízení rozhodují zpravidla v senátech za účasti soudců z lidu; soudci a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni. Předseda senátu rozhoduje jako soudce jediný, jen kde to zákon výslovně připouští.

(5)  Soudci a soudci z lidu rozhodují nezávisle a jsou vázáni jen právním řádem.

(6)  Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na osobu, proti které se vede trestní řízení, hledět jako by byla vinna.

(7)  Orgány činné v trestním řízení provádějí a shromažďují důkazy z úřední povinnosti nebo na návrh stran tak, aby všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly náležitě objasněny; přitom jsou povinny se stejnou pečlivostí přihlížet jak k okolnostem svědčícím proti obviněnému, tak i k okolnostem svědčícím v jeho prospěch. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu.

(8)  Hodnocení důkazů soudem se děje podle vnitřního přesvědčení soudců, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

(9)  Důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného soud provádí tak, že uvedené osoby sám vyslýchá; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.

(10)  Při rozhodování v hlavním a odvolacím líčení, jakož i ve veřejném a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které při tomto jednání byly provedeny.

(11)  Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech v tomto zákoně výslovně stanovených.

(12)  Osoba, proti které se vede trestní řízení, musí být v každém období řízení poučena o procesních právech umožňujících jí plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; uplatnění jejích práv jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny umožnit.

(13)  Každý je…