č. 63/1973 Sb. rozh., Garance
č. 63/1973 Sb. rozh.
Organizace není povinna prominout půjčku poskytnutou pracovníkovi na bytovou výstavbu, 1 jestliže k pracovnímu úrazu pracovníka, na jehož následky pracovník zemřel nebo se stal plně invalidním, došlo zčásti i zaviněním tohoto pracovníka.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 9. 11. 1972, 3 Cz 21/72)
Rozsudkem okresního soudu v Ostravě z 30. 6. 1971 byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalujícímu národnímu podniku 13 425 Kčs s přísl. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně jen tím, že manžel žalované zemřel 28. 2. 1969 na následky pracovního úrazu, který spoluzavinil, takže žalovaná je povinna zaplatit ve smyslu ustanovení § 19 odst. 7 vyhlášky č. 191/1964 Sb. tuto částku, jež byla jejímu manželovi poskytnuta žalobcem jako půjčka na bytovou výstavbu.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že rozsudkem soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Vyhláška č. 191/1964 Sb. o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě a výstavbě rodinných domků umožňovala, aby organizace poskytla za podmínek uvedených v ustanovení § 12 této vyhlášky v zájmu získání a stabilizace pracovních sil svým pracovníkům bezúročné půjčky na složení členského podílu a zápisného ve stavebním bytovém družstvu. V ustanovení § 19 odst. 7 pak citovaná vyhláška stanovila, že organizace promine poskytnutou půjčku, jestliže pracovník v důsledku jím nezaviněného pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře nebo se stane plně invalidním.
Vyhláška č. 191/1964 Sb. ve znění vyhlášky č. 26/1965 Sb. a vyhlášky č. 61/1967 Sb. byla s účinností od 16. 10. 1968 zrušena vyhláškou č. 137/1968 Sb. o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě, ve znění vyhlášky č. 14/1969 Sb.2
V projednávané věci šlo tedy především o to, zda vztah mezi žalobcem a manželem žalované, popřípadě mezi žalobcem a žalovanou, bylo možno podle uváděné vyhlášky č. 191/1964 Sb. posuzovat, když smlouva o poskytnutí půjčky byla s odvoláním na tuto vyhlášku uzavřena 15. 11. 1968 a manžel žalované zemřel 28. 2. 1969.
Podle výsledků dosavadního řízení v této věci byla přihláška manžela žalované za člena stavebního bytového družstva datována 17. 9. 1968 a dohoda o užívání družstevního bytu byla uzavřena 1. 12. 1968. Pokud tedy šlo o družstevní výstavbu zahájenou ještě před 1. 1. 1969 a pokud nešlo o případ uvedený v ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 191/1964 Sb., pak soud prvního stupně nepochybil, když ve smyslu ustanovení § 18 vyhlášky č. 137/1968 Sb. vycházel z ustanovení vyhlášky č. 191/1964 Sb. ve znění předpisů ji měnících (shora citovaných). Pro posouzení, zda byly v této věci dány podmínky uvedené v ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky č. 137/1968 Sb., zejména zda nešlo o případ uvedený v ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 191/1964 Sb., výsledky dosavadního řízení nestačí, takže soud prvního stupně bude musit především zjistit skutečnosti rozhodné pro posouzení této otázky.
Pokud by na vztah mezi žalobcem a žalovanou dopadala ustanovení vyhlášky č. 191/1964 Sb. ve znění vyhlášky č. 26/1965 Sb. a vyhlášky č. 61/1967 Sb., pak šlo především o výklad již citovaného…