č. 62/1951 Sb. rozh. tr., Garance
č. 62/1951 Sb. rozh. tr.
K otázce ukládání trestu.
Při rozhodování o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil či zda má být trest vykonán, nemůže soud již tento trest co do druhu a trvání změnit.
(Rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové ze 24. ledna 1951, 3 Tk 18/51.)
Obviněný byl v roce 1949 odsouzen podmíněně k trestu odnětí svobody na jeden měsíc.
Okresní soud v Dobrušce, který po uplynutí zkušební doby rozhodoval o tom, zda se obviněný osvědčil či zda se má vykonat trest, uložil obviněnému trest nápravného opatření, protože měl za to, že nyní jsou splněny podmínky pro uložení tohoto trestu.
Krajský soud vyhověl stížnosti okresního prokurátora, zrušil toto usnesení a poukázal okresní soud, aby rozhodl, zda se obviněný osvědčil či zda se má podmíněně uložený trest odnětí svobody vykonat.
Z důvodů:
Okresní soud dospěl k názoru, že se obviněný ve zkušební době nechoval zcela tak, že by bylo možno vyslovit, že se osvědčil, že však k jeho nápravě postačí výkon trestu nápravného opatření. Pro uložení tohoto trestu jsou, nyní splněny všechny podmínky a okresní soud má za to, že jeho rozhodnutí neodporuje zákonu, neboť může-li soud po uplynutí zkušební doby nařídit výkon trestu odnětí svobody, může zajisté učinit též opatření pro obviněného méně tíživé.
V tom však okresní soud nemá pravdu. Rozhodovat o druhu trestu může soud jen zároveň s uvažováním o trestu vůbec, tedy při usnášení rozsudku. Soud musí přitom uvážit a hodnotit všechny závažné okolnosti, aby uložený trest odpovídal ustanovením zákona o výměře (§ 19 tr. zák.) a účelu trestu (§ 17 tr. zák.). Aby uložený trest vyhovoval všem těmto požadavkům, nebude možné, aby soud uvažoval na př. o délce trestu…
