č. 61/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 61/1950 Sb. rozh. obč.
K přenechání pozůstalosti na místě placení věřitelům může dojít jen se souhlasem všech věřitelů, na jejichž pohledávky by se z pozůstalosti dostalo. Nesouhlasí-li věřitelé, je věcí pozůstalostního soudu, aby vyšetřil všechny nutné předpoklady pro to, aby pozůstalosti bylo použito k uspokojení všech věřitelů podle zákonného pořadí.
Před přikázáním nákladů na pohřeb jako břemene pozůstalosti zjistí pozůstalostní soud z úřední moci, jaké pohřební výlohy jsou přiměřené místní zvyklosti (§ 549 obě. zák.), po případě nezbytné nutným výdajem na pohřeb (§ 54 č. 1 konk. ř.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 3. června 1949, R XVI 85/49.)
V pozůstalostním řízení ohlásila zůstavitelova dcera pohledávku za zaplacené výlohy zůstavitelova pohřbu. Dále ohlásil československý stát (státní všeobecná veřejná okresní nemocnice) pohledávku za léčení zůstavitelovo.
Okresní soud v Kutné Hoře přenechal pozůstalost na místě placení pozůstalé dceři na částečnou úhradu její pohledávky za zaplacené výlohy zůstavitelova pohřbu a poukázal peněžní ústav, aby zaplatil pohledávku československého státu z vkladů zůstavitelových.
Proti tomuto usnesení podal stížnost československý stát a namítl, že soud bez jeho slyšení přenechal pozůstalost zůstavitelově dceři na místě placení, ač pozůstalost měla býti přenechána oběma věřitelům na místě placení a dále, že neobmezil pohledávku zůstavitelovy dcery na nezbytně…
