č. 6/1949 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní soud na Vsetíně uznal obžalovaného vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. z. a uložil mu trest tuhého vězení v trvání 3 měsíců. Při úvaze o povolení podmíněného odkladu výkonu trestu zdůraznil, že obžalovaný trpí těžkým tělesným neduhem (pliení tuberkulosou), že by nepodmíněné odsouzení pro něho znamenalo buď újmu na zdraví, nebo že by pro jeho nemoc trest vůbec nemohl být odpykán. Z těchto důvodů povolil obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu přesto, že obžalovaný byl již třikrát trestán pro majetkové delikty a že byla při dvou z těchto potrestání vyslovena ztráta práva volebního, maje za to, že tato předchozí potrestání nevylučují podmíněné odsouzení, ježto se na ně vztahuje amnestie podle rozhodnutí presidenta republiky ze dne 19. června 1948.

Krajský soud vyhověl odvolání veřejného žalobce do podmíněného odsouzení, zrušil tento výrok a vyslovil, že odsouzení obžalovaného je nepodmíněné.

Podle § 1 zák. č. 562/1919 Sb. může soud odložit výkon trestu peněžitého nebo trestu na svobodě nepřesahujícího dobu jednoho roku, má-li z podstatných důvodů za to, že obžalovaný povede řádný život a že tedy výkonu trestu není zapotřebí. Již z těchto slov zákona je jasné, že měřítkem pro povolení podmíněného odkladu výkonu trestu je míra důvodné naděje, že se vinník i bez výkonu trestu polepší a povede nadále řádný život. To však lze očekávat jen v případech, v nichž je patrno, že trestný čin nekoření v pachatelově povaze nebo v jeho vadných sklonech a názorech, nýbrž že je jen mimořádným, okolnostmi přivoděným vybočením z mezí řádného života. O takové vybočení nejde v souzeném případě. Obžalovaný se totiž po svém podmíněném odsouzení v roce 1946 pro přestupek podle § 477 tr. z. dopustil ještě v témže roce šesti krádeží jízdních kol. Již z toho je zřejmé, že…