č. 54/1974 Sb. rozh. tr., Garance
č. 54/1974 Sb. rozh. tr.
Znak "soustavně" uvedený v § 284 odst. 2 tr. zák. předpokládá jen takové opakované svémocné vzdalování, které svědčí o sklonu pachatele k zatvrzelému nerespektování pravidel vojenské kázně, projevujícím se v pravidelném páchání svémocných vzdalování v určitých kratších časových údobích.
Podmínkou pro uznání pachatele vinným trestným činem podle § 284 odst. 2 tr. zák., je alespoň třetí svémocné vzdálení, přičemž třeba vycházet z toho, že mezi nimi nemá být delší časové období. Za delší časové období lze považovat již dobu přesahující tři měsíce.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR z 11. 4. 1974 sp. zn. Tzv 12/74.)
Z odůvodnění:
Rozsudkem vojenského obvodového soudu byl voj. P. uznán vinným trestným činem svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 tr. zák., protože se svémocně vzdálil od své jednotky dne 5. 1., 13. 1., 14. 2., 25. 2. 1973 a ač byl za to vždy kázeňsky potrestán, dne 8. 6. 1973 se opět vrátil opožděně z vycházky o 6 hodin, dne 10. 6. 1973 se opět svémocně vzdálil na dobu pěti hodin a dne 12. 6. 1973 se vrátil opožděně ke své jednotce z vojenské nemocnice asi o dvě hodiny. Za to byl odsouzen podle § 284 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Na základě odvolání vojenského obvodového prokurátora zrušil vyšší vojenský soud napadený rozsudek ve výroku, jímž byl vyměřený trest odnětí svobody podmíněně odložen a obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výši 6 měsíců nepodmíněně, přičemž pro výkon tohoto trestu byl obviněný ve smyslu § 39a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. zařazen do I. nápravně výchovné skupiny nápravně výchovného ústavu MS.
Proti rozsudku vojenského obvodového soudu ve spojení s rozsudkem vyššího vojenského soudu podal generální prokurátor ČSSR ve prospěch obžalovaného stížnost pro porušení zákona, ve které vytýká vojenskému obvodovému soudu, že při rozhodování o vině nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, zejména nevzal v úvahu, že mezi svémocnými vzdáleními z ledna a února 1973 a svémocnými vzdáleními z června 1973, uplynula doba delší než 3 měsíce a že tím byla soustavnost svémocného vzdalování přerušena. Kromě toho nezjistil, pokud jde o poslední fakt svémocného odloučení ze dne 12. 6. 1973, důležité okolnosti potřebné pro rozhodnutí o vině.
Nejvyšší soud ČSSR přezkoumal ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran.
Vojenský obvodový prokurátor stejně jako vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud toto ustanovení důsledně nerespektovaly. Především pokud jde o poslední fakt svémocného vzdalování ze dne 12. 6. 1973, nezjistily orgány trestního řízení důležité okolnosti zejména, kdo měl právo zapisovat vojáky žádající lékařské ošetření do "knihy nemocných"…
