č. 54/1953 Sb. rozh. tr., Garance
č. 54/1953 Sb. rozh. tr.
Úřední propustka obsahující povolení opustit republiku na určitou přesně stanovenou dobu není úřední výzvou k návratu ve smyslu § 95 odst. 2 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. března 1953, 1 Tz 23/53.)
Obviněná, československá státní příslušnice, překročila dne 22. března 1951 na řádnou propustku platnou do 31. srpna 1951 státní hranice československé republiky a odjela do Polska za účelem návštěvy své nemocné matky. V Polsku setrvala i po uplynutí platnosti propustky až do dne 9. února 1952, kdy byla polskými bezpečnostními orgány zadržena a předána zpět do Československa.
Okresní soud v Českém Těšíně uznal obviněnou vinnou, že bez povolení opustila území československé republiky, čímž spáchala trestný čin opuštění republiky podle § 95 odst. 1 tr. zákona.
Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek okresního soudu a uznal obviněnou vinnou trestným činem opuštění republiky podle § 95 odst. 2 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že jako československá občanka neuposlechla úřední výzvy, aby se v určené lhůtě na území československé republiky vrátila.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Krajský soud při svém rozhodování o vině obviněné trestným činem opuštění republiky podle § 95 odst. 2 tr. zák. vycházel z právní úvahy, že terminovaná propustka obsahuje ve stanoveném datu platnosti současně i úřední výzvu k držiteli propustky, aby se v den ukončení platnosti propustky vrátil na území republiky. Tato úvaha je nesprávná, úřední výzvou k návratu na území republiky ve…
