č. 53/1951 Sb. rozh. obč.
K výkladu čl. 44 odst. 1 druhé věty léčebného řádu (vyhlášky Ústřední národní pojišťovny z 16. března 1950 č. 255 Ú. L. I, vydané podle § 59 zákona o národním pojištění).
Odepřít výplatu denního nemocenského proto, že vadný zdravotní stav pojištěncův tu byl již v době jeho vstupu do zaměstnání, je možno jen tehdy, prokáže-li se, že práce skutečně nebyla vykonávána a objektivně ani vykonávána být nemohla, nebo že šlo o předstírání práce objektivně nemožné.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 16. února 1951, Cz I 3/51.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora podané pro zachování zákona podle § 55 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, že rozsudkem okresního soudu v Pacově z 12. září 1950, č. j. Cp 1/50-17, byl porušen zákon.
Důvody:
Okresní národní pojišťovna v Pelhřimově jako organisační složka Ústřední národní pojišťovny v Praze zamítla výměrem ze dne 23. prosince 1949 navrhovateli výplatu denního nemocenského od 8. listopadu 1949 proto, že chorobný stav, pro který byl uznán práce neschopným, byl tu již před jeho vstupem do zaměstnání a znemožňoval mu výkon tohoto zaměstnání.
Navrhovatel však tvrdil, že v červenci 1949 byl přikázán ONV referátem práce do cihelny jako pomocný dělník. Při nastoupení do práce byl zdráv, práce schopen a také pracoval jako každý jiný dělník za stejných podmínek až do 8. listopadu 1949, kdy onemocněl.
V řízení před prvním soudem vypověděl správce cihelny jako svědek, že dnem 20. 7. 1949 přijal navrhovatele do práce. Ten vykonával všechny práce pomocného dělníka, pracoval normální pracovní dobu při podávání a nakládání cihel, kopání hlíny, vyvážení popela a tak dále. Nějaké úlevy s ohledem na jeho stáří mu poskytovány nebyly. Dne 24. 9. 1949 si vyžádal poukázku k lékaři pro bolesti v noze, ale práci nepřerušil. Teprve 6. 11. 1949 se ohlásil nemocným a již do práce nepřišel.
Ošetřující lékař vypověděl, že léčil navrhovatele jako soukromého pacienta před tím, než k němu přišel s lístkem od ONP, kdy se hlásil nemocným a práce neschopným, na degeneraci srdečního svalu arteriosklerotického původu po dobu asi tří let. V době léčení byl navrhovatel práce neschopen. Když přišel jako nemocný s lístkem ONP, byl uznán práce neschopným pro tutéž chorobu, na kterou ho léčil jako soukromého pacienta. Podle názoru svědkova šlo o trvalou nevyléčitelnou chorobu, u níž ovšem se vyskytují různé zvraty k lepšímu i horšímu. Při zvratu k lepšímu je možné, že byl dočasně schopen nějakého pracovního výkonu.
Revisní lékař potvrdil, že navrhovatele sám nikdy nevyšetřoval a podal pro ONP jen podle písemných nálezů posudek, že navrhovatel byl už před…
