č. 51/1949 Sb. rozh. tr., Garance
č. 51/1949 Sb. rozh. tr.
Katolický duchovní, který uskutečňuje cíle vatikánského exkomunikačního dekretu tím, že odepře udělit příslušníku katolické církve svátost nebo provést náboženský úkon proto, že je členem nebo příznivcem KSČ, je vinen zločinem velezrady podle § 1, odst. 1, písm. c) zák. č. 231/1948 Sb. (pokus o rozvrácení lidově demokratického zřízení a společenské a hospodářské soustavy republiky).
(Rozhodnutí nejyyššího soudu z 30. září 1949, To 144/49.)
Státní soud v Praze uznal obžalovaného římskokatolického kaplana vinným zločinem velezrady podle § 1, odst. 1, písm. c) zák. č. 231/1948 Šb., který obžalovaný spáchal tím, že dne 16. července 1949 odepřel těžce nemocné P., k níž byl jako duchovní povolán, aby ji zaopatřil, církevní úkony, když zjistil, že je organisována v KSČ; výslovně prohlásil, že ji může zaopatřit a udělit jí poslední pomazání jedině tehdy, vystoupí-li z KSČ; tak prováděl jako pomahač cizí nepřátelské moci papežský dekret o exkomunikaci komunistů s cílem rozvrátit Národní frontu Čechů a Slováků vedenou KSČ a pokusil se tím zničit nebo rozvrátit lidové demokratické zřízení, jakož i společenskou a hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou.
Za tento čin uložil státní soud obžalovanému podle § 1, odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. s použitím ustanovení § 54 tr. z. trest těžkého žaláře v trvání 8 roků, zostřený čtvrtletně tvrdým ložem. Podle ustanovení § 47 zák. č. 231/1948 Sb. mu uložil vedle trestu na svobodě peněžitý trest 10.000 Kčs, který pro případ nedobytnosti proměnil v další trest těžkého žaláře v trvání jednoho měsíce. Podle § 48 uved. zákona vyslovil konfiskaci veškerého jmění obžalovaného a podle § 52 téhož zákona ztrátu občanských práv a na dobu 10 let ztrátu způsobilosti jích znovu nabýt. V důvodech uvedl:
Obžalovaný, římskokatolický kaplan v N., se dostavil dne 16. července 1949 k sedmašedesatileté výměnkářce P., těžce nemocné zápalem plic, která ho žádala, aby jí udělil poslední pomazání. Před zahájením náboženského obřadu se obžalovaný otázal nemocné, zda je organisována v KSČ. Na její kladnou odpověď prohlásil, že z příkazu papeže a biskupů nesmí žádnému příslušníku KSČ uděliti rozhřešení ani žádnou svátost a ani ho nesmí pochovat. Prohlásil, že P., chce-li být zaopatřena, musí prohlásit, že vystupuje ze strany KSČ, jinak že se sebere a půjde pryč.
Na tomto svém stanovisku setrval přesto, že P. úzkostlivě zdůrazňovala, že je věřící katoličkou. Ve smrtelných úzkostech, že obžalovaný svou pohrůžku splní a odejde, aniž jí udělí poslední pomazání, prohlásila P., že z KSČ vystupuje a že své vystoupení oznámí straně. Teprve po tomto jejím prohlášení přikročil obžalovaný se slovy tak jedem k provádění žádaného náboženského obřadu. Po provedení obřadu přijal obžalovaný od těžce nemocné nemajetné výměnkářky, odkázané jen na starobní podporu 700 Kčs měsíčně, 50 Kčs. P. ihned po odchodu obžalovaného sdělila rozrušeně své dceři, že na ni obžalovaný činil nátlak, aby vystoupila z KSČ, a že provedl obřad teprve, když prohlásila, že z KSČ vystupuje. Totéž sdělila téhož dne večer svému synovi a požádala ho, aby v důsledku jejího prohlášení vrátil předsedovi KSČ její členskou legitimaci.
Vylíčené jednání…