Input:

R 48/1956; Garance

č. 48/1956 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb. o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi.
Nájemce, který vystoupil z pracovního poměru u pronájemce, nemůže se dovolávat ochrany nájemního poměru, jestliže byt mu byl pronajat právě proto, že se stal zaměstnancem pronajímajícího podniku. Tak je tomu, i když byt nebyl již od počátku určen pro ubytování zaměstnanců podniku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 10. ledna 1956, Cz 591/55.)
Pronajimatel má v správě domek o dvou pokojích a dvou kuchyních, který mu byl přidělen jako konfiškát pro ubytováni zaměstnanců. Celý tento domek obývá nájemce, který ho dostal do nájmu vzhledem k svému zaměstnaneckému poměru vůči pronajimateli.
Po skončení pracovního poměru pronajimatel zažádal o přivolení k výpovědi z důvodu, že byt potřebuje nezbytně pro ubytováni svého zaměstnance.
Lidový soud v Olomouci návrhu vyhověl. Zjistil, že nájemníkovi byl dán tento byt do nájmu vzhledem k jeho zaměstnaneckému poměru vůči pronajimateli, nájemce že již není jeho zaměstnancem a že pronajimatel bytu potřebuje nezbytně pro zaměstnance, který u něho pracuje a má početnou rodinu.
Krajský soud v Olomouci vyhověl nájemcovu odvolání a rozsudek lidového soudu změnil tak, že návrh na přivolení k výpovědi zamítl. V odůvodnění uvedl, že domek byl původně v soukromém vlastnictví a nebyl s podnikem tehdy již existujícím v žádné spojitosti. Teprve roku 1948 byl pronajimateli přidělen jako konfiskát. Dále uvedl odvolací soud, že za byt určený k ubytování zaměstnanců lze pokládat takový byt, který již od počátku byl zřízen nebo od počátku trvale používán podle svého určení pro ubytování zaměstnanců podniku. Má za to, že při jiném výkladu by byla ochrana nájemníků ilusorní.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona