č. 47/1949 Sb. rozh. tr., Garance
č. 47/1949 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 1 zák. č. 115/1946 Sb. předpokládá, že pachatel sledoval prospěch a zájem celku ve smyslu tam vytčeném. Jde tedy o jednání bezprávné ve smyslu tohoto ustanovení, když pachatelé krádeží byli při svém počínání vedeni pouze hlediskem vlastního prospěchu a snahou bezdůvodně se obohatit.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. května 1949, Zm II 542/48.)
Krajský soud v Olomouci uznal obžalovaného vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II, písm. a), c), 179 tr. z. spáchaným za okupace a též po osvobození vykrádáním železničních vozů ve společnosti s několika spolupachateli.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného.
Z důvodů:
Stěžovatel brojí proti rozsudku v podstatě jen proto, že nebylo na zjištěné skutky použito ustanovení zákona č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků.
Nalézací soud se v rozsudku vzhledem na obhajobu obžalovaných, že odcizujíce dopravované zboží prováděli sabotáže ve smyslu výzvy londýnské vlády, zevrubně obíral otázkou, zda a pokud se na zjištěné činy vztahuje ustanovení § 1 zák. č. 115/1946 Sb. Zjistil v tom směru, že se obžalovaní omezili na odcizování věcí, jež se jim právě hodily, že činy závažnějšího druhu, jimiž by byli mohli způsobit nepříteli vážnější škodu a prospět naší věci za války jako vykolejování vlaků, nesprávná expedice zásilek, vykrádání zásilek zbraní a střeliva, vypouštění a ničení pohonných látek, uvolňování kolejnic neprováděli vůbec, že odcizené věci z valné části prodávali, a to za přemrštěné ceny, nebo jich používali ke směnnému obchodu, že si peníze takto získané uložili na vkladní knížky anebo si za ně opatřovali pro sebe jiné, namnoze i nepotřebné věci a že značné množství zboží, zejména textilií, měli uschováno a po osvobození je ani neodvedli, ani nepřihlásili. Na tomto podkladě došel nalézací soud k přesvědčení, že obžalovaní byli při svém počínání vedeni hlediskem vlastního prospěchu a zisku, snahou bezprávně a bezdůvodně se obohatit a že nesledovali prospěch a zájem celku, jak to předpokládá ustanovení § 1 zák. č. 115/1946 Sb., pokud přiznává právnost takovým činům, které, byť by jinak odpovídaly skutkové podstatě trestného činu, sledovaly účel přispět ke zdárnému výsledku boje o znovunabytí svobody Čechů a Slováků.
Stěžovatel, ponechávaje stranou skutečnost, že si podle vlastního doznání z výtěžků krádeží za okupace opatřil za 64.000 K hudebních nástrojů, vytýká, že nalézací soud nepřihlédl náležitě k notorické skutečnosti, že nákladní vlaky dopravované za okupace na frontu a vyčkávající na stanicích…