č. 4676/2025 Sb. NSS, Starobní důchod: zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě (tzv. výchovné); péče o dítě v největším rozsahu Garance
č. 4676/2025 Sb. NSS
Starobní důchod: zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě (tzv. výchovné); péče o dítě v největším rozsahu
k čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „zákon č. 323/2021 Sb.“)
Podmínku péče o dítě osobně v největším rozsahu (čl. II zákona č. 323/2021 Sb.) může splnit i osoba, u které se tato péče v pracovní či studijní oblasti života nijak viditelně neprojeví například na omezení výdělku nebo kariérního růstu. Toto omezení může být v konkrétním případě vykládáno jako indicie svědčící o tom, který z rodičů o nezletilé dítě osobně pečoval v největším rozsahu, nikoliv však jako jedna ze zákonných podmínek pro přiznání tzv. výchovného.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2025, čj. 10 Ads 271/2024-35)
Věc: J. J. proti České správě sociálního zabezpečení o zvýšení starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.
Podstatou rozhodovaného případu byla oprávněnost žádosti žalobce o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě (dále jen „výchovné“). Žalobce totiž tvrdil, že o svou dceru pečoval v největším rozsahu, nicméně správní orgány jeho názor nezastávaly. Právní otázkou, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval, je to, zda je pro přiznání výchovného nezbytné, aby u pečující osoby nastaly důvody ke kompenzaci například z důvodu snížení příjmů nebo omezení kariérního růstu.
Žalovaná totiž rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024 zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu o výchovné pro nesplnění podmínek dle čl. II zákona č. 323/2021 Sb. Následně zamítla i jeho námitky proti tomuto rozhodnutí a potvrdila je.
Žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, čj. 19 Ad 16/2024-42, zamítl. Žalobce dle názoru soudu totiž neunesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že osobní péči a výchovu dcery zajišťoval ve větším rozsahu než jeho manželka. Městský soud uzavřel, že jedním z podstatných indikátorů je „vymezení rozsahu časového období, po které neměla posuzovaná osoba v důsledku péče o dítě možnost profesního uplatnění, či po které byla možnost jejího pracovního uplatnění ve srovnání s ostatními pečujícími osobami zjevně snížena. Právě tato nevýhoda (nemožnost uplatnění, resp. horší uplatnění na trhu práce s dopady do výše příjmu pečující osoby), která zpravidla dopadala na osoby (ženy) pečující o dítě ve věku vyžadujícím celodenní péči, má být institutem výchovného kompenzována.“
Mezi žalobcem a žalovanou bylo přitom nesporné, že manželka žalobce pečovala o dceru v největším rozsahu v období od narození dcery po celou dobu trvání mateřské a rodičovské dovolené, tj. od 16. 3. 1993 do 31. 12. 1996. Rovněž bylo nesporné, že žalobce o dceru v největším rozsahu pečoval od smrti matky jako vdovec až do nabytí zletilosti dcery, tj. od 20. 7. 2004 do 16. 3. 2011. Mezi účastníky tak zůstalo sporným období od 1. 1. 1997 do 19. 7. 2004 (dále jen „sporné…
