č. 4619/2024 Sb. NSS, Váleční veteráni: podmínky pro vydání osvědčení válečného veterána Garance
č. 4619/2024 Sb. NSS
Váleční veteráni: podmínky pro vydání osvědčení válečného veterána
k § 3 odst. 1 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění účinném do 31. 5. 2014
Nelze bez dalšího vyloučit, že podmínky pro vydání osvědčení válečného veterána dle § 3 odst. 1 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění účinném do 31. 5. 2014, které je nadále rozhodné pro posouzení činností, jež žadatel o vydání osvědčení válečného veterána vykonal před tímto datem, splní některý z bývalých příslušníků Československé lidové armády v souvislosti s invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 do Československa. Takový žadatel by však musel prokázat, že během tohoto ozbrojeného konfliktu konal službu ve smyslu výše citovaného ustanovení ve spojení s preambulí tohoto zákona, tedy že s nasazením života bojoval za vlast a/nebo bránil hodnoty svobody, a to nepřetržitě po dobu alespoň 30 dnů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024, čj. 5 As 168/2022-29)
Prejudikatura: č. 133/2004 Sb. NSS, č. 787/2006 Sb. NSS a č. 1743/2009 Sb. NSS.
Věc: J. V. proti Ministerstvu obrany o vydání osvědčení válečného veterána.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2021 byla zamítnuta žalobcova žádost o vydání osvědčení válečného veterána podle zákona o válečných veteránech. Žalovaný uznal za prokázané, že žalobce konal základní vojenskou službu v Československé lidové armádě (dále jen „ČSLA“) v období od 29. 7. 1967 do 26. 9. 1968 a že invaze vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa byla ozbrojeným konfliktem mezinárodního charakteru. Neztotožnil se však s výkladem, že žalobce „konal službu“ ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o válečných veteránech ve znění účinném do 31. 5. 2014. Žalovaný odkázal na preambuli zákona o válečných veteránech, důvodovou zprávu k tomuto zákonu, důvodovou zprávu k novelizaci zákona o válečných veteránech zákonem č. 190/2005 Sb., dále na § 3 odst. 3 zákona o válečných veteránech a na formulář vzoru žádosti, který byl v zákoně o válečných veteránech obsažen do 31. 5. 2014 jako příloha č. 1. Z těchto zdrojů žalovaný dovodil, že pojem konání služby ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o válečných veteránech ve znění účinném do 31. 5. 2014, mohl být naplněn pouze aktivním zapojením do bojové činnosti. Tomu charakter žalobcovy vojenské služby v uvedeném období podle žalovaného neodpovídal.
Žalovaný totiž ze stanovisek Vojenského historického ústavu zjistil, že již v prvních hodinách invaze byly vydány rozkazy nařizující ponechat vojska v kasárnách, štáby svazů a svazků povolat na pracoviště a neopouštět mírovou posádku, v žádném případě nepoužívat zbraně a invazním vojskům poskytnout maximální pomoc (rozkaz ministra národní obrany, armádního generála Ing. Martina Dzúra). Žalovaný rekapituloval i další rozkazy obdobného znění, včetně tehdejšího rozkazu prezidenta republiky a vrchního velitele ozbrojených sil ČSSR Ludvíka Svobody. Žalovaný připustil, že u některých útvarů byla dočasně zvýšena pohotovost, to se však podle Vojenského historického ústavu netýkalo 9. tankové divize, jejíž součástí byl i 14. tankový pluk v Písku, kde vykonával službu…
