č. 4615/2024 Sb. NSS, Řízení před soudem: vázanost krajského soudu svým dřívějším rozsudkem v téže věci Garance
č. 4615/2024 Sb. NSS
Řízení před soudem: vázanost krajského soudu svým dřívějším rozsudkem v téže věci
k § 78 odst. 5 soudního řádu správního
Krajský soud je při opakovaném posuzování stejné věci vázán svým dříve vysloveným právním názorem, a to bez ohledu na konkrétní senát, kterému byla věc přidělena (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). To platí za předpokladu, že se v období mezi jeho jednotlivými rozhodnutími nezměnily skutkový nebo právní stav věci ani judikatura pro krajský soud závazná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, čj. 9 As 66/2023-72)
Prejudikatura: č. 1723/2008 Sb. NSS, č. 3321/2016 Sb. NSS, č. 4015/2020 Sb. NSS a č. 4321/2022 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 37/2007 Sb. a č. 167/2012 Sb. ÚS (spis. zn. II. ÚS 1688/10).
Věc: Prokopovo, z. s., proti Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti 1) JRD Hlubočepy, s. r. o., 2) Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí a 3) CETIN, a. s., o umístění stavby, o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1).
Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda se při následném posuzování stejné právní otázky v téže věci může jiný senát (krajského) soudu vědomě odchýlit od právního názoru již jednou zaujatého tímto soudem v předchozím řízení. Došel k závěru, že nikoliv: závaznost jednou vysloveným právním názorem dle § 78 odst. 5 s. ř. s. dopadá nejenom na správní orgán, jehož rozhodnutí bylo soudem zrušeno, ale při absenci změny skutkových okolností či relevantní právní úpravy, ke které by došlo v mezidobí od okamžiku vynesení prvního rozsudku do nového posuzování věci, i na soud samotný.
Úřad městské části Praha 5 rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017 umístil stavbu „Obytný soubor Prokopské údolí“ (dále jen „posuzovaná stavba“). Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil a ve zbytku jej potvrdil.
Žalobce toto rozhodnutí napadl před Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 26. 3. 2020, čj. 10 A 71/2018-244, rozhodnutí žalovaného zrušil, a to pro absenci biologického hodnocení dle § 67 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Všechny ostatní žalobní námitky, včetně namítaného rozporu s nařízením o zřízení přírodních parků na území hlavního města Prahy, prohlásil městský soud za nedůvodné.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 3. 2022, kterým došlo k (opětovnému) umístění posuzované stavby na pozemcích p. č. 1235/1, 1235/2, 1731/1, 1731/2, 1739, 1759/3, 1759/5, prvostupňové rozhodnutí zčásti změnil a ve zbytku jej potvrdil.
Žalobce napadl toto (v pořadí druhé) rozhodnutí žalovaného znovu před Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, čj. 15 A 33/2022-127 („napadený rozsudek“) žalobci vyhověl a zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak i prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu. Věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že v dané věci se jednalo o umístění stavby na území přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. To znamená, že se na území, kam má být posuzovaná stavba umístěna, vztahují omezení vyplývající z nařízení…
