Input:

č. 4606/2024 Sb. NSS, Pobyt cizinců: řízení o uložení povinnosti opustit území; identifikace země, do níž má cizinec vycestovat; soulad se zásadou non-refoulement Garance

č. 4606/2024 Sb. NSS
Pobyt cizinců: řízení o uložení povinnosti opustit území; identifikace země, do níž má cizinec vycestovat; soulad se zásadou non-refoulement
k § 50a odst. 2 a § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Správní orgán je povinen v řízení o uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie (§ 50a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 30. 6. 2023) identifikovat konkrétní zemi, do které by měl cizinec vycestovat. Ve vztahu k ní musí posoudit, zda je vycestování cizince v souladu se zásadou non-refoulement (§ 179 citovaného zákona).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2024, čj. 2 Azs 316/2023-47)
Prejudikatura: č. 3574/2017 Sb. NSS a č. 3852/2019 Sb. NSS; rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 19. 6. 2018, Gnandi (C-181/16), ze dne 14. 5. 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság (C-924/19 PPU a C-925/19 PPU) a ze dne 22. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Vyhoštění – Konopí pro léčebné použití; C-69/21); rozsudky Soudního dvora ze dne 24. 2. 2021, M a další (Přemístění do členského státu; C-673/19) a ze dne 6. 7. 2023, Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl (Uprchlík, který spáchal vážný zločin; C-663/21).
Věc: N. N. proti Policii České republiky – Ředitelství služby cizinecké policie o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, o kasační stížnosti žalované.

Žalobce – občan Ruské federace – pobýval v České republice na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Toto pobytové oprávnění však pozbyl a žádné další se mu nepodařilo získat. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy mu proto uložilo povinnost opustit území členských států Evropské unie podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 1. 2023 zamítla.
Následně se žalobce domáhal žalobou podanou k Městskému soudu v Praze zrušení rozhodnutí žalované. Městský soud žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, čj. 20 A 3/2023-33, napadené rozhodnutí zrušil.
Podle městského soudu bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť odůvodnění bylo v částí týkající se obavy žalobce z mobilizace a případné povinnosti zapojit se do války na Ukrajině nedostatečné. Městský soud poukázal na § 179 zákona o pobytu cizinců, jehož účelem je naplnění zásady non-refoulement. Tuto zásadu je třeba použít i v případě rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států (viz rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2022, čj. 6 Azs 342/2021-28). Žalovaná se proto nemohla zbavit povinnosti zohlednit tuto zásadu tím, že se žalobce nemusí vracet do Ruska, ale může si zajistit pobytové oprávnění v jiné zemi. Tak by tomu mohlo být pouze v případě, že ve správním řízení vyjde najevo, že cizinec dobrovolně vycestuje do třetí země, která jej přijme. O takový případ se nicméně nejednalo.