Input:

č. 4574/2024 Sb. NSS; Důchodové pojištění: vyloučení nároku na příplatek k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci a na jednorázový přídavek k důchodu Garance

č. 4574/2024 Sb. NSS
Důchodové pojištění: vyloučení nároku na příplatek k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci a na jednorázový přídavek k důchodu
k zákonu č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích k § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci
k § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace (v textu jen „nařízení vlády“)
Osoby, kterým byl důchod vypočten nebo jeho výše upravena podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nemají nárok na příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Nesplňují proto ani podmínky pro přiznání jednorázového přídavku k důchodu podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2024, čj. 4 Ads 51/2022-26)
Věc: Z. Č. proti Ministerstvu obrany o jednorázový přídavek k důchodu, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021 zamítl žalobcovu žádost o jednorázový přídavek k důchodu podle nařízení vlády. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaný těmto námitkám rozhodnutím ze dne 5. 8. 2021 nevyhověl.
Žalobce podal proti rozhodnutí o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji však rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, čj. 58 Ad 18/2021-18, zamítl.
Krajský soud popsal, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dne 31. 1. 1971 z důvodů uvedených v § 21 zákona o mimosoudních rehabilitacích, a to z funkce I. kategorie. Před ukončením služebního poměru byl žalobce ze stejných důvodů odvolán dne 1. 11. 1969 z funkce I. kategorie a ustanoven na nižší funkci I. kategorie. V roce 1977 žalobce byl odsouzen za trestný čin výtržnictví na 5 měsíců odnětí svobody a v roce 1982 za trestný čin pobuřování na 2 roky odnětí svobody. Usneseními Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 2. 1991, sp. zn. 3 T 125/90, a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 7. 1990, sp. zn. Rt 139/90, byly odsuzující trestní rozsudky zrušeny. Rozhodnutím Federálního ministerstva obrany ze dne 3. 9. 1991 byl žalobci podle § 132 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení1), a podle § 24 a § 27 zákona o mimosoudních rehabilitacích přiznán starobní důchod ve výši 3 800 Kč (tedy v maximální možné výši podle § 24 odst. 4 zákona o sociálním zabezpečení).
Podle krajského soudu se ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích a zákona o soudní rehabilitaci vzájemně vylučují. Výši důchodu tak nelze vypočítat, případně upravit současně podle zákona o mimosoudních rehabilitacích a zákona o soudní rehabilitaci. To vyplývá výslovně z § 25 zákona o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého se výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 24 tohoto zákona provede jen tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů důchodového zabezpečení nebo než podle § 25 zákona o soudní rehabilitaci.
S