Input:

č. 4571/2024 Sb. NSS; Důchodové pojištění: účast asistenta sociální péče na pojištění Garance

č. 4571/2024 Sb. NSS
Důchodové pojištění: účast asistenta sociální péče na pojištění
k § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Asistent sociální péče může být účasten důchodového pojištění podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pouze za předpokladu, že poskytuje jedné konkrétní osobě v příslušném stupni závislosti osobní péči v takovém časovém rozsahu, který mu brání ve výkonu výdělečné činnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2024, čj. 8 Ads 390/2021-52)
Prejudikatura: č. 20/2003 Sb. NSS a č. 410/2004 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: A. M. proti České správě sociálního zabezpečení o uznání doby a rozsahu péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby, o kasační stížnosti žalované.

V této věci se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem § 5 odst. 2 písm. d) a § 14 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění z hlediska toho, jaký rozsah péče poskytované asistentem sociální péče (§ 83 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) osobě závislé na pomoci jiné osoby je podmínkou jeho účasti na důchodovém pojištění.
Žalobkyně jako asistentka sociální péče poskytovala v období od 3. 1. 2019 do 30. 11. 2019 péči osobě závislé na pomoci jiné osoby M. B. (dále jen „opečovávaná“). Návrhem se domáhala vydání rozhodnutí podle § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o době a rozsahu této péče.
Okresní správa sociálního zabezpečení Znojmo (dále jen „OSSZ Znojmo“) rozhodnutím ze dne 20. 2. 2020 vyslovila, že žalobkyni nelze v době od 3. 1. 2019 do 30. 11. 2019 považovat za osobu pečující osobně o osobu závislou na pomoci jiné osoby ve smyslu § 5 odst. 2 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. V odůvodnění uvedla, že pokud má být péče považována za osobní péči ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, musí být vykonávána v takovém rozsahu, v jakém je při obvyklém pracovním úvazku vykonávána výdělečná činnost. Podle sdělení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně (dále jen „úřad práce“) poskytovalo opečovávané v rozhodném období péči 19 asistentů sociální péče s tím, že nelze určit, že by péče některého z nich převažovala. Žalobkyně současně poskytovala pomoc i jiným klientům Spolku pro seniory Mír Práče, z. s. (dále jen „spolek“). Péče žalobkyně o opečovávanou proto nebyla osobní péčí zajišťovanou v rozsahu zakládajícím účast na pojištění. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020.
Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, čj. 33 Ad 16/2020-66, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud konstatoval, že názor správních orgánů ke zjištěnému skutkovému stavu postrádá potřebnou oporu v provedeném dokazování. Bez vyjádření opečovávané mohly správní orgány jen těžko dovodit, že péče nemohla být poskytována tak, jak tvrdila žalobkyně. Sdělení úřadu práce vycházelo z formálních podkladů, a proto není dostatečným podkladem pro závěry správních orgánů k faktickému charakteru péče. Dokazování provedené krajským soudem