č. 4487/2023 Sb. NSS, Správní řízení: pravomoc osoby dočasně pověřené řízením ústředního správního úřadu k rozhodnutí o rozkladu Garance
č. 4487/2023 Sb. NSS
Správní řízení: pravomoc osoby dočasně pověřené řízením ústředního správního úřadu k rozhodnutí o rozkladu
k § 152 odst. 2 správního řádu
Pravomoc rozhodovat o rozkladu má pouze osoba uvedená v § 152 odst. 2 správního řádu, tedy ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Osoba dočasně pověřená řízením ústředního správního úřadu má takovou pravomoc obecně pouze tehdy, pokud jejím dočasným pověřením nebyla obejita pravidla pro řádné obsazení pozice vedoucího ústředního správního úřadu nebo pokud zvláštní zákon s možností dočasného pověření výkonem takové funkce v příslušném rozsahu sám počítá.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, čj. 8 A 36/2021-31)
Prejudikatura: č. 4199/2021 Sb. NSS.
Věc: M. S. proti Úřadu vlády České republiky o poskytnutí informací.
Žalobce v žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), požadoval po žalovaném poskytnutí materiálu č. V202/2018 (Imigrace do České republiky z Vietnamu shrnutí situace a bezpečnostních rizik), na který se odkazuje v usnesení vlády č. 474 ze dne 18. 7. 2018. Žalovaný tuto žádost rozhodnutím ze dne 29. 12. 2020 podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl. Svůj postup odůvodnil výlukou z práva na informace dle § 7 téhož zákona spočívající v ochraně utajovaných informací. Žalobce uvedené rozhodnutí napadl rozkladem, který osoba pověřená řízením Úřadu vlády České republiky (tedy náměstkyně pro řízení Sekce kabinetu předsedy vlády, Mgr. Tünde Bartha) rozhodnutím ze dne 25. 1. 2021, zamítla.
Žalobce toto rozhodnutí napadl u Městského soudu v Praze žalobou. V ní mimo jiné namítal, že o rozkladu rozhodovala osoba pověřená řízením Úřadu vlády České republiky; ta ale nebyla podle § 152 odst. 2 správního řádu oprávněna o rozkladu rozhodnout. Podle uvedeného ustanovení o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu; Mgr. Tünde Bartha v takovém postavení nebyla.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že Mgr. Tünde Bartha byla řízením Úřadu vlády České republiky pověřena usnesením vlády č. 446 ze dne 27. 6. 2018, a to do jmenování řádného vedoucího; ten ale v rozhodné době jmenován nebyl. O obsazení funkce vedoucího Úřadu vlády České republiky je přitom v souladu s § 28 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky (dále jen „kompetenční zákon“) oprávněna rozhodovat právě vláda. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 382/97, ze kterého vyplývá, že za jmenování do funkce lze považovat i dočasné či trvalé pověření takovou funkcí, pokud je současně zřejmé, že se nejedná pouze o zastupování jiného vedoucího pracovníka.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
[12] Nejprve se městský soud zabýval první žalobní námitkou, kterou žalobce zpochybnil pravomoc Mgr. Tünde Bartha z pozice osoby toliko pověřené řízením Úřadu vlády České republiky rozhodnout o rozkladu (viz vymezení této pravomoci v § 152 odst. 2 správního řádu).
[13] Podle §…
