Input:

č. 4458/2023 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: úrok z vratitelného přeplatku Garance

č. 4458/2023 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: úrok z vratitelného přeplatku
k § 155 odst. 5 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020
Úrok z vratitelného přeplatku (§ 155 odst. 5 daňového řádu) vzniká jako pohledávka daňového subjektu vůči státu a předepisuje se na osobní daňový účet v zákonem stanovené lhůtě až po vrácení vratitelného přeplatku. Teprve v tomto okamžiku jej lze použít pro úhradu nedoplatku na dani.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2022, čj. 6 Afs 171/2022-28)
Prejudikatura: č. 3565/2017 Sb. NSS, č. 3676/2018 Sb. NSS a č. 3899/2019 Sb. NSS.
Věc: St.Kynzl, spol. s r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 25. 9. 2017 platební výměr, kterým žalobkyni vyrozuměl o předpisu úroku z prodlení úhrady DPH ve výši 201 Kč. Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 2. 2019. Konstatoval, že žalobkyně byla tři dny v prodlení s úhradou části splatné DPH ve výši 173 948 Kč za zdaňovací období prosinec 2014.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, které Městský soud v Praze vyhověl a rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, čj. 10 Af 23/2019-53, jej zrušil. Dospěl k závěru, že žalovaný měl při stanovení částky opožděně uhrazené daně vzít v úvahu úrok z vratitelného přeplatku (z opožděně vráceného nadměrného odpočtu DPH za zdaňovací období květen a červenec 2014) ve výši 2 083,48 Kč, který existoval na daňovém účtu žalobkyně ke stejnému dni jako nedoplatek DPH a byl připsán na její osobní daňový účet dříve, než bylo rozhodnuto o úroku z prodlení. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v době vydání platebního výměru již přeplatek na osobním daňovém účtu žalobkyně evidován nebyl, protože jej správce daně vyplatil žalobkyni, místo aby jej započetl na splnění daňové povinnosti žalobkyně. Základem pro výpočet úroku z prodlení proto měla být částka 171 917,52 Kč a úrok z prodlení činil pouze 199 Kč, byl tedy nižší než 200 Kč, pročež neměl být vůbec předepsán.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítal, že úrok z pozdě vráceného přeplatku se stává přeplatkem až v okamžiku, kdy je předepsán na osobní daňový účet daňového subjektu, a že v souladu s ustálenou judikaturou lze při výpočtu úroku z prodlení zohlednit pouze existující přeplatek na osobním daňovém účtu (disponibilní vratitelný přeplatek). Úrok z pozdě vráceného přeplatku se na osobní daňový účet předepisuje ve lhůtě 15 dnů od pozdního vrácení přeplatku. Dokud není přeplatek vrácen, nemůže být úrok z vratitelného přeplatku evidován na osobním daňovém účtu, a nelze jej proto ani zohlednit při výpočtu úroku z prodlení. V době, kdy byla žalobkyně v prodlení s úhradou DPH, jí průběžně vznikal nárok na přiznání úroku z vratitelného přeplatku, který však dosud nebyl předepsán na jejím osobním daňovém účtu. Tvrzení městského soudu, že částka 2 030,48 Kč existovala ke dni 4. 2. 2015 na osobním daňovém účtu žalobkyně coby disponibilní přeplatek, je tedy nesprávné a nezákonné. I nadměrný odpočet lze při výpočtu úroku