č. 4438/2023 Sb. NSS, Daň z příjmů: emise dluhopisů na základě komisionářské smlouvy Garance
č. 4438/2023 Sb. NSS
Daň z příjmů: emise dluhopisů na základě komisionářské smlouvy
k § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v textu jen „ZDP“)
k § 2455 a násl. občanského zákoníku (v textu jen „OZ“)
Obstará-li komisionář na základě komisionářské smlouvy (§ 2455 a násl. občanského zákoníku) na účet komitenta emisi dluhopisů a obsahem i účelem transakce není poskytnutí úvěru (popř. přenechání zápůjčky) komitentovi ze strany komisionáře, který je s komitentem spojenou osobou, nýbrž zajištění získání finančních prostředků z emise dluhopisů od investorů (kteří nejsou s komitentem spojenými osobami), pak úroky z takto emitovaných dluhopisů, které komitent zaplatil investorům prostřednictvím komisionáře, nespadají do působnosti § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Vztah mezi komitentem a komisionářem zde nepředstavuje úvěrový finanční nástroj.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2022, čj. 31 Af 47/2021-71)
Prejudikatura: č. 2677/2012 Sb. NSS.
Věc: ZDR Retail Litoměřice, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů právnických osob.
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 5. 2020 žalobci na základě výsledků provedené daňové kontroly doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 vyšší o 2 346 310 Kč s tím, že současně žalobci vznikla povinnost zaplatit penále ve výši 469 262 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021 zamítl.
Žalobce v žalobě namítal, že aplikace testu nízké kapitalizace na posuzovaný případ byla v rozporu s ekonomickou podstatou posuzované transakce a rovněž se smyslem a účelem tohoto testu. Podmínka existence úvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami nebyla naplněna, financování bylo ryze externí. Dovozováním existence dvou závazkových právních vztahů žalovaný zcela odhlédl od podstaty komisionářské smlouvy. Poskytnutí úvěrového finančního nástroje nemohlo být přičitatelné komisionáři, který jeho poskytnutí pouze obstaral, ale investorům, kteří dluhové financování poskytly. Pokud z dluhopisů vznikla pohledávka, byli z ní oprávnění komitenti, nikoliv komisionář. Komisionář byl vždy výlučně zavázán obstarat určitou záležitost, nikoliv poskytnout jakékoliv financování. Ve vztahu k peněžním prostředkům z titulu dluhopisů figuroval výlučně jako prostředník. Vztah mezi komisionářem a komitenty tedy nebylo možné považovat za úvěrový finanční nástroj. Podle žalobce byla transakce také řádně zachycena v účetnictví. Postup byl v souladu se zákonem č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Oddělení práva na zaplacení emisní ceny dluhopisů není zakázáno, stejně jako vydání dluhopisů prostřednictvím komisionářské smlouvy.
Podle žalovaného byl výklad předmětu komisionářské smlouvy předestřený žalobcem v rozporu s jejím skutečným obsahem. Žalovaný považoval finanční prostředky od komisionáře komitentovi za úvěrový finanční nástroj, na nějž bylo nutné aplikovat test nízké kapitalizace. Převedením pohledávky z emitovaných dluhopisů na jiné…
