č. 44/1951 Sb. rozh. obč.
Odmítá-li manželka sdílet společnou domácnost s manželem, protože trvá na tom, aby oba manželé bydleli v hospodářství jejích rodičů a pracovali v něm, ačkoliv rodiče mohou hospodařit bez jejich pomoci, a neplní-li z toho důvodu své povinnosti vůči manželovi, nemá nároku na úhradu osobních potřeb.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 21. dubna 1950, Co V 52/50.)
Manželé bydleli u manželčiných rodičů, kteří byli vlastníky zemědělského hospodářství. Manžel vypomáhal v hospodářských pracích. Po čase však odešel ze společné domácnosti, přestal na usedlosti pracovat a přijal v jiné obci zaměstnání elektrotechnika v komunálním podniku. Bydlel u svých rodičů a požádal manželku, aby se k němu s dítětem přestěhovala. Manželka tak učinila, bydlela s ním po dva měsíce a pak odešla ke svým rodičům, s tím, že jim musí pomáhat v hospodářství. Nato podala na manžela ještě před účinností zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, žalobu, aby jí platil na výživném částku 1.000 Kčs měsíčně.
Okresní soud v Těšíně zamítl rozsudkem z 15. listopadu 1949 žalobu. Soud zjistil, že manželé žili až do návratu manželky k jejím rodičům ve vzájemné shodě, žalobkyně se vrátila k rodičům na přání otce a ve snaze, aby přispěla k rozmnožení majetku, který jednou bude po něm dědit. K řádnému obhospodařování tohoto majetku není však její přispění nezbytné, neboť se o to dostatečně starají i jiní členové rodiny a najaté pracovní síly. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný sliboval, že v hospodářství vypomůže, a trvá na tom, aby se přestěhoval k jejím rodičům a svůj slib splnil. Avšak žalovaný má své zaměstnání, které mu nedovoluje pracovat v hospodářství manželčiných rodičů, a také byt u rodičů žalobkyně není pro jeho rodinu vyhovující. Protože žalobkyně prohlásila, že nebude bydlet u rodičů žalovaného, našel žalovaný jiný vyhovující byt v místě svého pracoviště a požádal žalobkyni, aby se tam i s dítětem přestěhovala. Avšak žalobkyně odmítla, poněvadž chce vypomáhat v domácnosti a hospodářství svých rodičů. Soud, který rozhodoval o věci ještě před účinností zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, vycházel z právního názoru, že ustanovení § 1 ústavy 9. května o rovnosti muže a ženy neznamená, že by manželé mohli bez důležitých důvodů zrušit manželské spolužití a bydlet odděleně. Takový důležitý důvod však soud v souzené věci neshledal. Poněvadž žalobkyně bezdůvodně nesdílí se žalovaným společnou domácnost a neplní své povinnosti plynoucí z manželství, nemá podle názoru soudu proti němu nárok na výživné.
Krajský soud nevyhověl odvolání žalobkyně.
Z důvodů:
Žalobkyně vytýká neúplnost řízení, která prý spočívá v tom, že soud nezjišťoval, že se žalovaný již před uzavřením manželství zavázal, že bude vykonávat práce v hospodářství jejího otce a že tam bude bydlet. Z tohoto závazku dovozuje pak žalobkyně povinnost žalovaného manžela sdílet s ní společnou domácnost u jejích rodičů. Prvý soud však nepochybil, neboť takovou povinnost nelze ze slibu žalovaného vůbec dovodit, poněvadž by se příčila samé podstatě manželství.
Podle § 15 zákona o právu rodinném jsou oba manželé povinni žít spolu, být si věrni a vzájemně si vypomáhat; podle § 19 téhož zákona jsou povinni podle svých sil a…
