č. 43/1966 Sb. rozh. tr., Garance
č. 43/1966 Sb. rozh. tr.
Soud není oprávněn z hlavního líčení podle § 221 odst. 1 tr. ř. vrátit věc prokurátorovi k došetření, jestliže bylo již při předběžném projednání obžaloby ze spisu zřejmé, že nebyly náležitě objasněny v přípravném řízení okolnosti podstatné pro posouzení věci.
Jestliže však byly zjištěny důvody k vrácení věci prokurátorovi k došetření z hlavního líčení, neomezuje ustanovení § 221 odst. 1 tr. ř. soud v tom směru, aby nemohl požadovat současné došetření i dalších skutečností, tedy i těch, u nichž potřeba došetření byla zřejmá již v době předběžného projednání obžaloby.
(Usnesení vyššího vojenského soudu sp. zn. To 39/66 ze dne 30. 3. 1966.)
Vojenský obvodový soud usnesením ze dne 3. 3. 1966 sp. zn. 3 T 24/64 vrátil podle § 221 odst. 1 tr. ř. věc prokurátorovi k došetření.
Stížnost vojenského obvodového prokurátora proti citovanému usnesení vyšší vojenský soud zamítl.
Z odůvodnění:
Voj. A je obžalobou stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Měl jej spáchat dne 4. 10. 1964 kolem 22,00 hod. v M tím, že jako řidič motocyklu jel nepřiměřenou rychlostí, jezdil od jednoho okraje vozovky k druhému, dostal smyk a havaroval, v důsledku čehož tandemista voj. K utrpěl těžkou újmu na zdraví. Jeho zranění spočívalo ve zlomenině klenby a spodiny lebeční, v těžkém zhmoždění levé poloviny mozku, což mělo za následek úplnou slepotu levého oka a takřka úplnou slepotu oka pravého.
Po nehodě byl K řadu dní v bezvědomí a později po několik měsíců nebyl schopen výslechu a účasti na trestním řízení. Obžalovaný uváděl, že řidičem motorky byl voj. K. Z toho důvodu pro zavinění dopravní nehody stíhala obžaloba voj. K. Když počátkem roku 1965 byl voj. K. propuštěn z ústavního ošetřování a byl později schopen účasti na trestním řízení, označil za řidiče motocyklu obžalovaného. Vojenský obvodový prokurátor potom zastavil trestní stíhání pro dopravní nehodu u K a zahájil trestní stíhání pro tuto nehodu proti obžalovanému A a podal na něj dokonce i obžalobu. Obžalovaný však setrval na své obhajobě, že motocykl řídil voj. K. Přímých svědků dopravní nehody, kromě obou účastníků, nebylo. Oba účastníci odjížděli na motocyklu z obce J., kde je viděla naposledy svědkyně P. Ta uváděla, že do místa rozloučení s ní řídil motocykl obžalovaný a voj. K seděl na tandemu. Obžalovaný pak uváděl, že v J. před hostincem s motorkou zastavil a vyměnili si s K místa, takže od hostince v J až do okamžiku nehody řídil motocykl voj. K. K věci byl opatřen posudek znalců z technického oboru. Ti ve svém posudku na základě protokolu VB o ohledání místa činu a na základě popsaných takto stop se vyjádřil, že řidičem musel být obžalovaný.
Soud prvního stupně ve svém usnesení, kterým vrací věc prokurátorovi k došetření z hlavního líčení, požaduje, aby vyšetření bylo doplněno v několika směrech. Především je prý třeba provést důkaz znalci - lékaři k otázce, zda zranění, které při nehodě utrpěl obžalovaný, bylo způsobeno právě nárazem na patník č. 5. Dále považuje za nutné zjistit znalecky, zda voj. K utrpěné zranění neztěžuje schopnost zapamatovat si události před zraněním, zejména, když při podobných úrazech docházívá k amnesii (ztráta paměti). Rovněž…
