Input:

R 43/1951; Garance

č. 43/1951 Sb. rozh. obč.
Za podklad pro určení nároku na úhradu osobních potřeb slouží výtěžek, který by poskytl zemědělský podnik osoby, proti níž nárok směřuje, při řádném hospodaření.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 20. června 1950, Co XXII 348/50.)
Manželství stran bylo v roce 1949 rozloučeno z viny manželovy. Manželka podala na manžela žalobu, aby jí poskytoval na úhradu osobních potřeb měsíčně 1000 Kčs.
Okresní soud ve Vlašimi zamítl žalobu. Zjistil, že žalovaný je vlastníkem zemědělského hospodářství v rozloze 32 ha. Příjem z tohoto hospodářství činil za poslední rok 60.500 Kčs, úhrnná vydání za tento rok byla 64.247 Kčs, takže hospodaření žalovaného skončilo ročním schodkem 3.747 Kčs. Žalovaný hospodaří se schodkem, protože nedodržuje hospodářský plán, neobdělává zemědělskou půdu účelně a polovinu půdy nechal vůbec neobdělánu. Jiného majetku nemá. Žalovaný dluží Ústřední národní pojišťovně částku 7.400 Kčs na pojistných dávkách a Státním odborným a ošetřovatelským ústavům 9.815 Kčs za ošetření své vnučky. Nárok manželky rozloučené před účinností zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, na úhradu osobních potřeb je třeba po účinnosti tohoto zákona (po 1. lednu 1950) posoudit podle § 34 téhož zákona, který upravuje nárok rozvedeného manžela na úhradu osobních potřeb takto: Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností. Na straně žalobkyné jsou splněny podmínky nároku na úhradu osobních potřeb, poněvadž rozluka byla povolena jen z viny žalovaného a žalobkyně není sama pro své stáří schopna uspokojovat své osobní potřeby výdělečnou činností a nemá ani majetku. Soud však nepřiznal žalobkyni tento nárok, poněvadž žalovaný, ač vlastní zemědělské hospodářství ve značné výměře, nemá z něho příjmů, z nichž by mohl žalobkyni