č. 4/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 4/1953 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 528 o. z.
Předpokladem dědického nároku podle § 528 a z. je kromě ostatních podmínek v tomto ustanovení uvedených (spolužití ve společné domácnosti se zůstavitelem a péče o tuto domácnost nebo závislost výživou na zůstaviteli) i vztah k zůstaviteli, podobný poměru rodinnému, tedy vztah podle úmyslu účastníků trvalý.
Pouhá dočasná příbuzenská nebo občanská výpomoc při obstarávání domácnosti nestačí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. srpna 1952, Cz 450/52.)
Okresní soud v Kralupech n. Vltavou zamítl žalobu, v níž se žalobkyně domáhala, aby bylo uznáno, že je zákonnou dědičkou zůstavitelky podle § 528 o. z. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud jen tím, že žalobkyně nežila se zůstavitelkou po dobu jednoho roku před její smrtí, jak to stanoví § 528 o. z., neboť zůstavitelka byla v létě 1950 odvezena do nemocnice, odkud se už do společné domácnosti nevrátila a kde 21. února 1951 zemřela.
Krajský soud v Praze změnil k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu tak, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstavitelce. Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud tím, že bylo zjištěno, že žalobkyně žila ve společné domácnosti zůstavitelky bez přerušení od konce ledna 1949 až do zůstavitelčiny smrti a že tím, že zůstavitelka byla odvezena do nemocnice za účelem léčení, nedošlo ke zrušení společné domácnosti.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Odvolací soud má sice pravdu v tom, že odchod zůstavitelky do nemocnice nemusel mít sám o sobě za následek zrušení společné domácnosti. Jinak však neměl odvolací soud pro přiznání dědického práva žalobkyni oporu v provedeném skutkovém zjištění, které bylo neúplné.
Podle § 528 o. z. dědí ze zákona v druhé skupině také osoby, které, třeba nejsou se zůstavitelem příbuzné, žily s ním nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti jako členové rodiny a z toho důvodu pečují o společnou domácnost anebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Podmínkou pro nabytí dědického nároku je tedy žití ve společné domácnosti, péče o ni nebo závislost výživou na zůstaviteli. Kromě toho musí být v obou těchto případech splněn další předpoklad, t. j. musí jít o takový poměr, jako je v rodině. Podstatným znakem rodiny je, že jde o poměr trvalý a že členové rodiny jsou si trvalé povahy tohoto poměru vědomi. Bude tedy i pro závěr, zda jsou splněny podmínky dědického nároku žalobkyně, rozhodující, zda nejde pouze o dočasnou občanskou nebo příbuzenskou výpomoc zůstaviteli při obstarávání domácnosti, nýbrž podle úmyslu účastníků o trvalý poměr. Jen takový poměr může odůvodnit, aby osoba, která žije ve…
