č. 3999/2020 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: vážná újma hrozící osobě s více občanstvími Garance
č. 3999/2020 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: vážná újma hrozící osobě s více občanstvími
k § 12, § 14a a § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném k 13. 2. 2019
I. Ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze aplikovat u žadatele, který má dvě státní občanství, tehdy, uvádí-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, pouze vůči jednomu z domovských států, ledaže jeho důvody uvedené v § 12 nebo § 14a zákona o azylu mu neumožňují využít ochranu druhého státu, jehož je žadatel občanem.
II. O možnost využít ochrany některého ze států, jehož státní občanství žadatel o udělení mezinárodní ochrany má, se dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jedná tehdy, je-li tato možnost reálná a žadatel ji může fakticky využít.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, čj. 7 Azs 267/2019-19)
Prejudikatura: č. 792/2006 Sb. NSS, č. 1865/2009 Sb. NSS, č. 3712/2018 Sb. NSS, č. 3751/2018 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 30/1998 Sb., č. 159/2015 Sb. ÚS.
Věc: V. G. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce požádal dne 13. 2. 2019 o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, a to z předběžné vazby, do níž byl vzat v rámci vydávacího (extradičního) řízení do Ruské federace. Jako důvod své žádosti uvedl právě obavu ze svého vydání za účelem trestního stíhání v Rusku pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Dle žalobce je trestní stíhání vykonstruované a nezákonné. Týká se korupce osob s úzkými vazbami na čelní politické představitele Ruské federace. Žalobce se proto obává, že v případném trestním řízení mu nebude umožněno se hájit a bude nezákonně uvězněn. S ohledem na svůj zdravotní stav má obavy i o svůj život.
Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2019 žalovaný zamítl žádost žalobce podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou. Konstatoval, že žalobce je státním občanem nejen Ruské federace, ale rovněž Státu Izrael, přičemž ve vztahu ke Státu Izrael neuvedl žádné relevantní důvody obsažené v § 12 nebo § 14a zákona o azylu, které by mu bránily ve využití ochrany této země. Naopak výslovně prohlásil, že v Izraeli neměl nikdy žádné potíže a ničeho se tam neobává. Ve vazbě jej navštívil izraelský konzul a Izrael jej jako svého občana podporoval a pomáhal mu. Tvrzení žalobce o hrozícím nebezpečí pronásledování v Ruské federaci pak dle žalovaného nebrání v aplikaci § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Pokud by v případě žadatele disponujícího dvojím občanstvím postačovalo tvrdit hrozbu pronásledování pouze vůči jednomu státu, stalo by se uvedené ustanovení fakticky zbytečným. Bylo by totiž bezpředmětné posuzovat otázku hrozby pronásledování ve vztahu ke druhému státu, jehož je žadatel občanem. Ustanovení má smysl pouze tehdy, pokud žadatel tvrdí hrozbu pronásledování vůči jednomu státu, a zároveň je na místě zabývat se otázkou, zda nemůže využít ochrany státu své druhé státní příslušnosti. Tento závěr odpovídá…
