č. 32/1950 Sb., Zákon o placené dovolené na zotavenou
ZÁKON
ze dne 22. února 1950
o placené dovolené na zotavenou v roce 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Dovolená stálých zaměstnanců.
§ 1.
Nárok na dovolenou.
(1)
Zaměstnanci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), přísluší za rok 1950 (v dalším „kalendářní rok”) placená dovolená na zotavenou, jestliže v něm konal práce alespoň po 75 dnů.
(2)
U zaměstnance mladšího 26 let, který v kalendářním roce úspěšně skončil návštěvu školy a po prvé vstoupil do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců.
(3)
Přerušení pracovního poměru kratší 6 týdnů, k němuž došlo se souhlasem zaměstnavatele, staví, ale nepřerušuje, čekací dobu, avšak jen pokud zaměstnanec v té době nebyl zaměstnán u jiného zaměstnavatele.
Délka dovolené.
§ 2.
(1)
Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny v kalendářním roce.
(2)
Základní výměra dovolené se prodlužuje o jeden kalendářní týden zaměstnancům
a)
mladším 18 roků,
b)
starším 50 roků, pokud se jim dovolená neprodlužuje podle písm. c) nebo odstavce 3,
c)
kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 5 roků.
(3)
Dovolená podle odstavce 1 se prodlužuje o dva kalendářní týdny zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 15 roků.
(4)
Zaměstnancům v hornictví, kteří pracovali v posledních 9 měsících bezprostředně předcházejících nástupu dovolené nebo její části pod zemí alespoň tři čtvrtiny pracovní doby, prodlužuje se dovolená o další kalendářní týden.
(5)
Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. května kalendářního roku.
§ 3.
Do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 se započítává doba, po kterou zaměstnanec nemohl býti zaměstnán, protože konal službu v československé branné moci nebo ve spojenecké armádě, a doba, po kterou nemohl býti za doby nesvobody zaměstnán pro národnostní, rasový nebo politický útisk. Vláda může po slyšení jednotné odborové organisace nařízením stanovit další dobu, která se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, ač zaměstnanec nebyl v pracovním poměru.
Omezení dovolené.
§ 4.
(1)
Nemohl-li zaměstnanec v kalendářním roce konati práce po více než 75 pracovních dnů pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, krátí se mu dovolená za každých dalších 25 zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu.
(2)
Za každý pracovní den (směnu), který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (odstavec 1), je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu dovolenou o dva dny. Zamešká-li zaměstnanec pracovní dny po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu stejným způsobem dovolenou v příštím roce. Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než celý pracovní…
