č. 281/1950 Sb. rozh. obč.
Za příjem, kterým je zabezpečena výživa a který proto vylučuje potřebnost podle § 89 odst. 5 zákona o národním pojištění, je považovat u jednotlivce 12.000 Kčs, u manželů 16.000 Kčs ročně.
(Rozhodnutí nejvyšššího soudu z 21. března 1950, Co I 1295/49.)
Žalobkyni nebyl přiznán sociální důchod proto, že ji nelze považovat za potřebnou. Je manželkou důchodce, jehož roční důchod čini 19.032 Kčs.
Krajský soud v Českých Budějovicích přiznal žalobkyni nárok na sociální důchod v částce 300 Kčs měsíčně od 1. října 1948.
Nejvyšší soud odvolání Ústřední národní pojišťovny vyhověl a rozsudek prvního soudu změnil tak, že se žaloba zamítá.
Z důvodů:
Podle § 89 odst. 5 zákona o národním pojištění je podmínkou nároku na sociální důchod mimo jiné žadatelova potřebnost. Podle tohoto ustanovení se považuje za potřebného ten, kdo nemá příjmy zabezpečující jeho výživu z vlastního majetku nebo z jiného pramene nebo právního nároku. Jaký příjem lze pokládat za příjem zabezpečující výživu, není v zákoně ustanoveno. Lze však vycházet z § 89 odst. 6 druhé věty zák. o národním pojištění, kde se praví, že, má-li žadatel jiný pravidelný příjem s výjimkou nároků na výživu, uvedených v odstavci 5 větách druhé a třetí, může se důchod snížit o tento příjem, nejvýše však na 3600 Kčs ročně. Má-li proto žadatel jiný pravidelný příjem, má kromě tohoto příjmu nárok na sociální důchod 3600 Kčs ročně. Z toho lze usuzovat, že zákonodárce považoval za příjem zabezpečující výživu částku rovnající se plnému sociálnímu důchodu. Zvýši-li se tato částka o 3600 Kčs ročně, kterýžto příjem nevylučuje potřebnost, dochází se u jednotlivého žadatele k částce 12.000 Kčs a u manželské dvojice podle § 89 odst. 7 k částce 16.200 Kčs ročně jakožto částce, která vylučuje potřebnost.
V daném případě žije žalobkyně ve společné domácnosti se svým manželem, jehož pense činí měsíčně 1421 Kčs a důchod podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o válečné…
